Konečně teplá noc . Projeví se nízká nadmořská výška okolo 600 m.n.m., takže si krásně odpočineme. Vstáváme brzy – už se vidíme někde na pláži a ta představa nás ráno nenechá dlouho spát.
V noci slyšíme kolem nezvykle hodně prasat. Některé jen párkrát zachrochtají a hned utečou, ale jedno je slyšet jak se pomalu přibližuje. Strašně funí jako kdyby mělo astma :-). Stejně se tady spí nějak špatně, možná díky blízkosti vysílače, který máme na dohled.
Ráno jsme si přivstali a vyrazili vzhůru už před osmou hodinou, abychom se vyhnuli případným bouřkám na Monte Alcudina (2134 m.n.m.). Pěšina byla dost zarostlá a vedla mezi balvany a trnitými keři. Asi po hodině jsme se dostali k ostré hraně s výhledy široko daleko.
Snídáme prokřehlí po mrazivé noci a opět se předháníme, kdo zahlédne víc hub v okolí stanu. Pro vášnivé houbaře jako jsme my dva je doslova utrpení se na hřiby jen dívat a nesbírat! Úzká stezka pokračuje po úbočí hory a plynule stoupá v serpentinách až k rozeklanému skalnatému vrcholu Monte Furmicula.
Ráno se na nás usmívá slunce skrz hustý porost. Nikdo nás v noci neobjevil, kromě chrochtajících prasat, kterých je zde opravdu hodně, neboť je v okolí vše rozryté. Pokračujeme po lesní pěšince, až dojdeme ke strmé louce, na které jsou pohozené křivolaké balvany.
Vyrazíme z kempu skoro poslední, ale není kde spěchat, dnes je před námi lehká etapa. Celkově se těšíme, že vcházíme do té lehčí poloviny GR20. Sice se po nějaké době odpojíme, ale stezka vede pořád hezkým a snadným terénem.
Dneska nás čeká jednoduchý den plný odpočinku s minimem horské chůze. Probudili jsme se do krásného dne, při snídani zrovna slunce vychází nad hory a my po 8 hodině vyrazíme do cca 2 hodinky vzdálené Vizzavony.
Hned po ránu se nám brodit řeku nechce, tak vymýšlíme, jak ji přeskákat. Kamča je hned na druhé straně, ale já po dvou skocích zavrávorám, roztřepou se mi kolena a zůstanu uprostřed, tak mi pak složitě pomáhá.
Pokud se bude dařit a bude přát počasí, dnes máme v plánu urazit alespoň jedna a půl etapy. Nicméně den nezačíná dobře. V noci mrzlo. Nejsme na to dostatečně vybavení, tak jsme i po oblečení všech dostupných vrstev klepali kosu.
Ráno jsme si pospali do 8 h, ať se pořádně prohřejeme. Byla opravdu chuťovka navlékat si mokré ponožky a boty. Chodníček nás ještě chvíli vedl příjemnou pěšinkou lesem a pak začal stoupat do sedla Bocca San Petru (1452 m.n.m.), kde stála malá kaplička.
Podle předpovědi dnes bude pršet. Různí se to, ale srážky nemají překročit 2 – 5 mm. Můžou být i bouřky, ale ty nebývají ráno. Vstáváme až v 7 h, protože jsme dobře ukrytí v lese. Zatím neprší. Užíváme si východ slunce v mracích.
Předpověď se vyplňuje. Sice už od 5 slyšíme šrumec, jak ostatní vycházejí, ale poté, co v 6 vykouknu ven, je jasné, že nikam nejdeme. Hranice mraků je kousek nad námi. Posuneme budík na 7 a chvíli na to začne hustě pršet.
Druhou polovinu noci silně pršelo a déšť ustal jen necelou hodinu před 6. Nebe je i potom plné mraků, tak vstávání odložíme. Kolem nás je už hodně rušno. Někteří dělají dost bezohledně hluk, jako kdyby jim to tady patřilo.
Vstáváme v 6.30, když už je alespoň trochu světlo. Vypadá to na pěkný den. V noci nás už déšť nebudil. Máme tu božský klid. Trekové hole prvních akčních francouzů byly slyšet opět okolo páté. V průvodci se píše, že někteří na GR20 vstávají už ve tři!
Zavázali jsme se, že na GR20 budeme vstávat brzy. Budík tedy máme na 6 hodin a vstáváme jen o trochu později. Slunce vychází okolo 6:40, takže je ještě hodně šero, nicméně první trekaři nás probudili dokonce už před pátou.
Dnes začínáme další dálkový evropský trek. Po cca 20 denní pauze a relaxu po přechodu 813 km skrze Pyreneje se chystáme překonat hory na Korsice. Jde o trasu GR20, mnohokrát označovanou jako nejkrásnější a zároveň nejtěžší dálkový pochod v Evropě. No uvidíme 🙂
