Vyberte možnost Stránka

GR20 – 6. ETAPA – Sušíme se u jezera

autor: | Zář 19, 2016 | GR20, Korsika | 3 komentáře(ů)

DENNÍ VZDÁLENOST STOUPÁNÍ KLESÁNÍ KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST
14 km700 m400 m67 km

Datum: 19. 9. 2016

Ráno jsme si pospali do 8 h, ať se pořádně prohřejeme. Byla opravdu chuťovka navlékat si mokré ponožky a boty. Chodníček nás ještě chvíli vedl příjemnou pěšinkou lesem a pak začal stoupat do sedla Bocca San Petru (1452 m.n.m.), kde stála malá kaplička. Kolem nás se odkryly parádní rozhledy na Monte Cinto a Paglia Orbu. Monte Cinto bylo celé bílé. Paglia Orba mi připomíná skalisko z amerického Monument Valley. Je to opravdu prazvláštní červená hora.

Na vršku jsme potkali partu trekařů, kteří se hned zajímali, kde jsme spali. Každý se zajíma. Co jim má člověk říct, když je tady wild camping nelegální? Stoupáme po téměř vydlážděné stezce a míjí nás několik dalších turistů. Všude se pasou krávy, dokonce i na skalnaté hraně Serra San Tomaghiu, kde nám překáží v cestě. Jsou opravdu vyhublé, všechna tráva je suchá, tak se není co divit.

Projdeme kolem dvou větších organizovaných skupinek a vyjdeme na krásnou travnatou plošinku Bocca â Reta (1883 m.n.m.). Opět se kocháme výhledy do všech stran. Pár metrů pod námi je vidět první velké jezero Lac du Ninu, ale vodu si v něm nenafiltrujeme, neboť vypadá jako močál. V mapě máme zakreslený pramen z druhé strany jezera, než vede značka. Je zvláštní změnit trasu tak, že vede mimo zdroj vody. Je tomu určitě nedávno, neboť červenobílé značky vedou všemi směry.

Na trávě si vybalíme karimatku, oběd, boty, ponožky a celý zbylý obsah batohu a jdeme sušit. Vypadá to, že tu snad chceme tábořit. Lidi se na nás smějou i mračí. Jedna paní se přímo ptá, jestli tu zůstáváme. Slunce se schová za mrak a zatahuje se. Mine nás partička Belgičanů se známou otázkou, jestli se dnes máme dobře!

Do jezera se vlévá několik potůčků, které vytvářejí občasná malá jezírka, ze kterých pijí místní vychrtlí koníci.
Připojíme se zpátky na značku a pokračujeme přes další louky a pěšinky mezi duby kolem potoka. Některé stromy jsou opravdu staré a křivolaké. Louky vystřídají trnité křáky. Mineme partičku čtyř mladých s mapou, kteří se rozhlíží po místech. Dobrá volba. Taky bychom tu rádi zůstali, ale to bychom byli moc daleko od zítřejší etapy, která je náročná a dlouhá.

Pokračujeme dál kolem bergerie, kde údajně nemají ani záchod a všimneme si chlapíka s dalekohledem, jak pozoruje protější svah. Bergerie de Vaccaghja stojí na kopci a údolí pod ní je široké, travnaté a přehledné. Nevím jestli jsme paranoidní, ale vypadá, že sleduje jestli všichni trekaři pokračují na chatu. Projdeme přes louky plné krav a mineme malé jezírko. To už jsme zase v zorném poli chatařů. Mají to tu dobře vymyšlené.

Vystoupáme k refuge de Manganu a přemýšlíme, jestli pokračovat a riskovat pokutu nebo jít raději do kempu. Kemp vítězí, neboť za chatou už stezka prudce stoupá a my očekáváme v noci zimu. Při průchodu nás bujaře přivítá známá Belgická parta: „Češíí!“.

Po chvíli dorazí skupinka mladých, o kterých jsme si mysleli, že táboří u řeky. Jdeme se zeptat, jestli je někdo vyhmátl. Ale místo toho zjišťujeme, že spí jen po kempech. Těsně vedle. Na večer nám připadá, že skoro mrzne. Někteří lidé stanování vzdávají a přemisťují se do chaty. Když se chceme jít na chvíli ohřát, na dveřích se dočteme, že kempaři do chaty nesmí. Tak se ohříváme alespoň u erárního plynu a vaříme, co hrdlo ráčí. Máme dokonce horkou čokoládu a chipsy! No všichni závidí, zvlášť, když na svojí 20 eurovou večeři mají těstoviny s rajčatovou omáčkou a bylinkami, což je snad to nejběžnější jídlo každého trekaře.

O AUTOROVI

Marki

Marki

Snažím se žít v souladu s heslem, že správně vidíme jen srdcem. Věřím, že každý sen je uskutečnitelný. Ráda přijímám výzvy a vytrvale se ženu za svým cílem, krůček po krůčku. Někdy jsem jako tvrdohlavý mezek, který se musí spálit, ale i tyto zkušenosti jsou potřeba, abych se z nich mohla poučit. Strach není můj nepřítel, ale učitel. Snažím se dělat, co mě těší, ve všech sférách svého života. Radost je můj poklad.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

3 komentáře

  1. Gabka

    Jupííí, slunéčko, konečně prohřát kosti! Vše pro mě, a to jen na dálku, vypadalo jak ve strašidelném snu, při modré obloze vypadá Korsika přívětivěji….ale asi jen na chvíli….Hmm, chataři se nemění zjevně ani se změnou počasí… Božátka ani do chaty jste nemohli :-(((

    Odpovìdìt
  2. Kapi

    Tak konečně jsem dohnal čtení vašich zápisů. Moc dobře se to čte a tak se těším na pokračování. Vidím, že server GR20 je vážně náročný a tak to průvodci nelžou. Tak držím palce do dalších dobrodružství.

    Odpovìdìt
    • Kamil

      Děkujeme technologický otče našeho blogu 🙂

      Odpovìdìt

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!