Vyberte možnost Stránka

GR20 – 0. ETAPA – Z Bastie do Calenzany stopem

autor: | Zář 12, 2016 | GR20, Korsika | 0 komentářů

Datum: 12. 9. 2016

Dnes začínáme další dálkový evropský trek. Po cca 20 denní pauze a relaxu po přechodu 813 km skrze Pyreneje se chystáme překonat hory na Korsice. Jde o trasu GR20, mnohokrát označovanou jako nejkrásnější a zároveň nejtěžší dálkový pochod v Evropě. No uvidíme :-)!

Poslední noc přespíme přes coachsurfing u Christophera v Borgu. Umožnilo nám to se před trekem dát do gala, vyprat oblečení a hlavně u něj nechat věci, které nepotřebujeme. Těch je z GR11 docela dost. Při naší okružní jízdě okolo ostrova jsme viděli mnoho trekařů – všechny s neuvěřitelně malými batohy. Musíme odlehčovat. Je to logické, 16 denní trasa vyžaduje méně věcí než 50 denní.

Večer v Borgu je příjemný, jelikož k němu dorazí ještě další dvojice coachsurferů, tentokrát ale ne autem jako my, ale na tandemovém kole. Mají za sebou přes 11 000 kilometrů jízdy po Evropě. Dojeli z Francie až na Balkán a pak to otočili zpět.

WAU! KLOBOUK DOLŮ! Čeká nás s nimi krásné povídání při sklenici vína. Na Balkáně se jim líbilo nejvíce, hlavně kvůli dobrosrdečným a hodným lidem.

Spát jdeme pozdě, máme hodně povinností. Ráno musíme do 9 h vrátit půjčené auto v Bastii. Sice chytneme dost velkou dopravní zácpu, ale vrácení proběhne bez problémů. Dopravit se na start GR20 můžeme několika způsoby. Vlak jsme vyřadili jako první, jelikož je nejdražší a nejpomalejší. A tím myslím fakt drahý! Tak krátká vzdálenost na tak malém ostrově a oni chtějí v přepočtu 1000 Kč na osobu! Další možností je autobus, ten je o polovinu levnější. Cesta je o něco kratší – zabere okolo 6 hodin. Nicméně my volíme tu poslední variantu. Pojedeme stopem! Na Korsice to prý je snadné. Zvlášť, když máme velké batohy a je vidět, že jedeme na hory.

Volíme trasu vrchem po pobřeží. Sice tady bude méně aut, ale zase je to mnohem kratší. Necelých 100 km. Stopnout si první auto už není tak snadné, jako z předchozích zkušeností. Stopujeme asi hodinu. Nakonec zastaví chlapík z Alžíru a celou cestu posloucháme arabský rap :-). Vezme nás do Saint Florent. Odtud musíme pokračovat dále. Opět stopujeme okolo 40 minut, je tu ale spalující vedro a není se kde schovat. Zastaví mladý pár ze Švýcarska. Jedou na vzdálenou pláž v poušti Agriates, takže se zase přiblížíme městu Calenzana, kde potřebujeme. Nakonec se dopravujeme 5 auty, všichni jsou to milí lidé. Ostatní auta zastaví do 10 minut a do cíle dorazíme okolo 15 hodiny.

Od cesty autobusem (který by nás vyhodil na hlavní cestě a stejně bychom museli posledních 8 km stopovat nebo dojít) máme zpoždění 20 minut. A jsme bohatší o dost peněz a zkušeností :-)!

Zastavíme se v místním hlavním kempu, kde zjišťujeme oficiální startovací bod. Prý je to monument nahoře ve vesnic a je na něm značka GR20. My ale víme, že značka tam není. Klučina, který nás přivezl do Calenzany byl místní a ten zase tvrdil, že oficiální začátek je nahoře nad vesnicí u první velké tabule. No kdo ví… mají v tom zmatek.

Pokračujeme kolem Sparu, který je zavřený, naštěstí už vše máme nakoupeno. Po pár metrech je přímo na hlavní ulici Restaurant GR20. I tohle je prý možné považovat za začátek trasy. Monument potkáme za chvíli a dáme si u něj hodně pozdní oběd. A taky pořádnou točenou pistáciovou zmrzlinu, která chutná stejně uměle jako ta naše česká. Průchod vesnicí je potom moc hezký, jelikož se trasa proplétá úzkými uličkami. Postupně dojdeme až nad vesnici, kde je první tabule s mapou a varováním před požáry, hlavně pro další trasu MARE E MONTI, která zde taky začíná. Dokonce pro ni platí zákaz vycházení později než v 8 hodin ráno. Naposledy doplníme vodu a vyrazíme.

Vzhledem k tomu, kolik jsme toho dnes naspali nebo spíše nenaspali, nechceme chodit nějaký dlouhý úsek. Hned, jak najdeme místo na spaní, budeme odpočívat a nabírat síly, ať zítra můžeme začít naostro. Trochu skrytý plácek najdeme po asi 30 minutách. Stačí jen odsunout kravinec, vykopat šíleně ostrý bodlák a místo je připraveno! Nicméně je ještě brzy – dorazili jsme v 17 hodin. Nahoru už nikdo nejde, ale dolů právě dokončuje trasu ještě několik lidí. Jen tak poleháváme a relaxujeme. Stan stavíme při setmění. Kolem občas projde nějaká kravka, ale neotravuje.

O AUTOROVI

Kamil Perutka

Kamil Perutka

Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!