DENNÍ VZDÁLENOST – 13 km

STOUPÁNÍ – 400 m

KLESÁNÍ – 700 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 468 km


Vstali jsme okolo 8 h a už se těšili na snídani do Espotu. Vyrazíme rychle :-). Sejdeme zpět na chodníček a hurá dolů. Před vesnicí už potkáváme první jeepy s turisty. Obchod nacházíme snadno, stejně jako lavičky přímo na malém náměstí, kde budeme mít na pár hodin základnu. Chceme využít signálu, kontaktovat se s domovem a aktualizovat blog. Hned vedle je i voda. Marki jde na průzkum do obchodu a nejdříve nakupuje snídani. Poprvé ve španělsku si dáváme náš červený meloun, příjemné zpestření. Je škoda, že je tu ovoce dost drahé. Třeba půlka malého melounu stojí přes 100,- nebo dvě broskve 40,-. U nás je španělské ovoce to nejlevnější. 

Mezitím se udělá parno, přece jen jsme nezvykle nízko. Uděláme nákup na dva dny. Na oběd nás čeká čerstvá bageta s máslem! S místními výbornými bagetami opravdu není potřeba nic víc. 

Na další odpočinkovou etapu se vydáme okolo 2 hodin. Mělo by to být asi 10 km s minimálním převýšeňím, navíc přes dvě osady a končíme zase ve vesnici. Takže dnes civilizace. 

Vlastně jsme včera s národním parkem opustili oblast centrálních Pyrenejí. Teď nás čekají až do Andory nižší kopce. Potom se nadmořská výška ještě na pár etap zvedne.

Jdeme po ryze vesnické procházkové cestě, po chvíli v altánku obědváme. Nohy si rychle během dopoledne zvykly, že se dnes nikam nejde. Jak je z toho omylu vyvést? Začínáme stoupat, máme na výběr mezi krpálem kolmo, nebo serpentinami po asfaltu. Samozřejmě volíme asfalt, auto tady stejně nepotkáme. Po pár litrech potu dojdeme do první osady Estaìs. Všechny parádně opravené kamenné domy, úzké uličky mezi nimi, široká ulice vede jen na jedno místo, kde všichni parkují. Živo tady není, ale dýchá tu parádní atmosféra. Dokonce se tady dle plakátů koná jednodenní hudební festival! To bych chtěl vidět kde. Je tu jen 30 domů, kulturní dům ani hřiště jsme neviděli. 

Další na řadě je vesnička Jou. Jaký poetický název. Cesta tam nás ale málem zabije. Lehce stoupáme traverzem na druhou stranu kopce, potom se připojujeme zpět na asfalt. To vedro je jak na Sahaře. Při 4 km úseku si musíme dát několikrát pauzu a shodit batohy. Ještě, že nás už toho dneska moc nečeká, běžně bychom tímhle tempem nic neušli. 

Dojdeme do Jou. Bohužel nám pot zalil oči, tak nevidíme značku, vedoucí do úzké uličky, která by nás provedla celou vesničkou, jen jdeme dál po nudném rozteklém asfaltu. Na konci uličku najdu a zanadávám si. Tak se tam hold vrátíme. Polovina domů je rozpadlých a zchátralých, ale jde vidět, že se tady pracuje na obnově.

Odtud stačí jen klesnout pár set výškových metru do nejníže položeného místa za několik dní – vesnice la Guingueta d’Àneu ve výšce okolo 950 m.n.m. Naštěstí jdeme po chodníku, který je za 20 000 € nově zrekonstruovaný – dárek EU. To bych chtěl opravdu vidět, jak ty peníze použili. Chodník byl totiž jen čerstvě široce vysekaný, žádná jiná práce tady vidět nebyla. Sestup je šíleně strmý. Tohle má být sakra odpočinkový den? Jsme z toho odpočívání teda dost utahaní! Z posledních sil dojdeme do vesnice, kde v kempu potřebujeme dokoupit pár věcí, které se nám nechtělo celý den zbytečně tahat. Všechny kempy tu mají bazén. Jsme fér, proto nikdy nevyužíváme žadné služby kempu, když v něm nejsme ubytovaní. Pouze ty obchody.

Snad najdeme místo na spaní hned po pár minutách chůze. Další etapa totiž stoupá hned naproti do svahu. Krajina je tady najednou hodně zelená, nikde žádné skály, vše zmizelo jak mávnutím proutku. Hory jsou samý les, vypadá to strašně monotónně, navíc v lese bez rozhledů to není ono, tak se na to moc netěšíme. Jdeme kolem široké řeky Riu Noguera Pallaresa, ze které je za chvíli přehrada. Začneme stoupat po asfaltu nahoru do serpentín a hned v první odbočujeme do řídkého lesa a suchých luk. Hledáme vhodné místo. Nacházíme ho 20 m od cesty a přitom o nás nikdo neví. Přesně tak to potřebujeme. Kocháme se výhledy do celého údolí. Jsme dnes fakt utahaní. Marki před spaním zahlédne deset divočáků kousek od nás, snad nás nebudou v noci rušit.

Máme dobrý pocit z toho, že jsme stihli na blog umístit více příspěvků a přečíst si vaše komentáře, které ohromně dodávají sílu dál psát!!! Děkujeme za ně a komentujte dál!