Datum: 24. – 26.11.2016

Lokality: El Médano, Caldera, Cañada Blanca, Roques de García, Guajara, Los Gigantes, Playa de la Arena, Alcalá

První noc v autě není nikdy komfortní. Tělo se musí přeorientovat na spací polohu ve tvaru „V“. Člověk je navíc trochu nervózní z policie, opuštěných míst (kvůli zlodějům) i frekventovaných lokalit (kvůli práskačům). 

Naše první ranní kroky vedly na místní dominantu – Moñtana Roja (171 m.n.m). Už když jsme přilétali, tak se tato hora dovolávala mojí přízně. Její prazvláštní tvar a červená barva kontrastovala s šedivou širokou nudistickou pláží, na které nejspíše permanentně fouká, neboť je posetá kamennými ohrádkami. Kousek od letiště najdete tento malý ráj, který jsem na dohled od surfařské vesnice El Médano nečekala. Tato přírodní rezervace je zajímavá také písečnými dunami se sladkoslaným jezírkem a vrásněnými pískovcovými skalami, díky nimž je písek na Médanské pláži černozlatý a vytváří všelijaké obrazce.

Vesnice nás mile překvapila pohodovou atmosférou, kde převažovali místní lidé a surfaři. Při odlivu se odkryje pobřeží z černé lávy, v jejichž bazéncích jsme našli mořské ježky, slimáky i rybky (tzv.šnorchlování na sucho). Našli jsme parádní parkoviště plné karavanů a obytňáků vedle plážového baru, dokonce se sprchou, kterou jsme ráno na maximum využili. Tak se nám tu líbilo, že nás i zamrzelo, že jsme v okolí míjeli jen dva hippie příbytky, takže na dlouhodobý kemping, až budeme zase bez auta, bychom si tu netroufli.

Před devátou už se naše fáro škrábalo v serpentinách vysoko do hor, přes vesnici Vilaflor a bezpočet vyhlídek. 

Navštívili jsme ze zvědavosti státní kemp Las Lajas (je jedním z mnoha, které jsou na Tenerife zdarma, pokud si člověk s týdením předstihem zařídí povolení). Byli jsme překvapení čistotou a upraveností. Bylo zde WC, voda, dětské hřiště, grily a posezení.

Dřevěná cedule Parque Nacional del Teide změnila v mžiku kamenitou krajinu zarostlou borovicemi v „měsíční“, ze které se tyčily všelijaké pahorky a sopky, v čele s nejvyšší horou Španělska – Pico del Teide. Vzalo nám to dech. 

Můžete si prohlédnout fotky na internetu, tvrdit, že Vás tato vyprahlá mrtvá příroda nemůže nadchnout, ale když se tu octnete, věřím, že pokud jste nic podobného neviděli, zůstanete také zírat s otevřenou pusou. Výjevy hodné katastrofického filmu. 

Ve výšce cca 2100 m.n.m. se rozprostírá rozsáhlá rovina Caldera, místy tvořená hrbolatými černými lávovými poli, prachem, rudými skalami, vrcholky a dvěmi majestátnými horami Teide a Viejo. Pico Viejo je sopka s širokým otevřeným hlubokým kráterem a stejně jako Teide je viditelná z celého ostrova, ikdyž je o 600 m nižší.

Prohledli jsme si miniaturní muzeum o obydlích původního obyvatelstva na križovatce Boca Tauce a vyrazili k hotelu, restauraci a infocentru Parador. Měli jsme v plánu výšlap na vyhlídkovou horu Guajara (2718 m.n.m.). Návštěva infocentra nám vzala vítr z plachet, jelikož jsme nedomysleli, že je zrovna den regulace muflonů (středa a pátek) a na 90 % stezek je po určitý čas zakázaný vstup. Na tu naši jsme mohli vyrazit až od 14 h a okružní trasa trvá cca 5 h, což by znamenalo, že zatmíme.

No nic, dáme si oběd někde mezi rudými monumentálními skalisky Roques de García a rozhodneme se, co dál. Kolem těchto útvarů je parádní 1,5 hod. procházka s výhledy široko daleko. Před 14 h už překračujeme zakázané území směr Guajara. Paradox je, že dnes je poslední den, kdy toto střílení muflonů probíhá.

Cesta je široká jako pro auta a my svižně předbíháme několik trekařů a nespouštíme oči z mohutného Teide. Odbočíme směrem vzhůru po prašné pěšince a je vidět, že na vrchol pokračují jen další dva páry. Rudé skály přechazí v bělavé a my se dostáváme na hranu, odkud je vidět na celé východní pobřeží. Začínají se šinout mraky ze všech směrů a těsně pod vrcholem se dostáváme do mraku i my. Vyhlídková hora celá zahalená v bílém závoji!

Nahoře je pozůstatek observatoře, tak se na chvíli schováme mezi její stěny spolu s ostatními a doufáme v zázrak. Opravdu se několikrát mračna protrhnou. Zbývají nám už jen 2 h do tmy, tak všichni vyrážíme a máme stejný nápad! Zkrátíme si to neznačenou stezkou. V mapách je vidět, že se jedná o traverz. Trochu nás přejde nadšení, když v té vichřici a mraku nelze bezpečně rozeznat cestu, ale ostatní se řídí turistickým průvodcem a pokračují, tak jdeme taky.


No nebyl to nejlepší nápad. Stezka je náročná, kluzká a úzká, s prudkými srázy pod námi. Po hodině se konečně připojujeme na regulérní značku a oddychneme si. V 18 h konečně nasedáme do auta. Jsou 2 stupně, což je proti ranním 20 v El Médanu šok. Na vrcholu muselo být alespoň -5.

Sjíždíme směr Santiago del Teide a čeká nás strašidelná jízda skrz černočerná lávová pole. Takhle za soumraku úplný Mordor. Kolem cesty jsou několikametrové srázy a svodidla chybí. Začíná pršet a než dorazíme na parkovišti k vyhlídce na město Chirche (950 m.n.m.), déšť se změní v liják. Vaříme v autě a jdeme hned spát.

Ráno jsme zklamaní. Měl být slunečný den, ale místo toho jsme opět v mraku a poprchává. Ještě promrzlí ze včera vyrážíme víc dolů a slibujeme si, že se vyčasí. Je to přesně naopak. Zavrhujeme tedy náš plán projet se pohořím Teno a sjíždíme až do Los Gigantes. Zastavíme u vyhlídky a v mapě si vyberem pěšinku traverzující několika set metrové útesy. Na místě je ale cedule, že stezka je v havarijním stavu a nedoporučuje se po ní chodit. Po pár metrech pochopíme proč. Terén se drolí, skaliska jsou velmi příkrá a pěšinka má na šířku jen několik centimetrů. Tam by šel jen sebevrah!

Zamíříme k oblíbené pláži místních – Playa de la Arena, s černým pískem. Čteme si a relaxujeme, až se udělá vedro a vykoupeme se. Jasno je už i na horách. Vyrazíme na procházku podél pobřeží až k vesnici Alcalá. Buduje se tu kreativní pobřežní promenáda. Původně zde také byla hippie kolonie, která je nyní vystěhována, díky nově vzniklému turistickému resortu. Jsme překvapení moderními bazény, které vznikly v lávovém terénu tak, že skaliska uzavřeli a přidali schůdky, všude jsou sprchy a fungl nové chodníčky mezi kterými jsou vysázené kaktusy a jiné zdejší typické rostliny. Dokonce i pláže si dotvořili k obrazu svému a dovezli malé černé kamínky.

Cesta zpět už není tak příjemná. Vítr zesílil a nedá se skoro nadechnout. Výhledy na obrovité útesy a Teide nám to ale vynahrazují. Zajedeme se ještě projít do přístavu v Los Gigantes a alou na kutě! Zítra je den D – vylezeme na Pico del Teide! Nebo ne?