Datum: 20. – 23. 11. 2016

Lokality: Playa de las Américas, Los Cristianos, Palm Mar, Las Galletas, El Médano, La Tejita

Počítáme, že dnes Phillovi více pomůžeme, tak hned ráno automaticky vyrazíme pro vodu. Phill ještě spí, ale před domem najdeme přichystané barely. Voda už neteče ze stejného kohoutku jako dřív, musíme pokračovat ve směru potrubí k dalším ventilům. Netušíme jak to vlastně funguje a kde se ta voda bere, jelikož pod tlakem není. Potřebné množství ještě napustíme, ale už zřejmě naposled. Když dorazíme zpět k domu, Phill nám s úsměvem oznámí, že problém s vodou je vyřešen a od včerejšího večera jí má dostatek. Nicméně i tak je rád, že neseme další a zdarma. 

Dnes prý nic dalšího nepotřebuje, jelikož je neděle a všichni ještě spí (je skoro 11 hodin!). Vyrazíme zpět k potrubí pro poslední zbytky vody pro naší potřebu. Vezmeme pytel na odpadky a cestou sbíráme co najdeme. Hlavním cílem je uklidit pláž. Pytel kompletně celý zaplníme. Těžko říct, kolik z toho je odpad vyplavený z oceánu a co tady nechali lidé. 

Na Tenerife a obecně i ve Španělsku je v okolí silnic, chodníků a u nekomerčních pláží tolik odpadků, že by jeden brečel. Zdejší mentalita je zarážející. Však on to někdo uklidí, máme na to lidi, tak jim alespoň dávame práci.

Jsme zpět brzy, tak proč někam nevyrazit! Tentokrát opačným směrem než předchozí dny, na Playa de las Américas. Stopneme mladou dvojici mířící přesně na stejné místo.

Po předchozích dnech strávených v přírodě nebo menších letoviscích máme trochu šok, ale je to zajímavý kontrast. Ulice plné honosných hotelů, barů, restaurací a luxusních obchodů. Všude palmy a surfaři. Okamžitě se shodneme, že nám to tu připomíná Floridu. Tedy tu filmovou, ještě jsme tam nebyli. 

Když dorazíme na promenádu, zjišťujeme, že tady něco chybí. Pláže! Pobřeží tvoří rozeklaný sopečný povrch. Je tady spousta surfařských škol pro turisty. Vše je nablýskané, uklizené a načančané. Míjíme honosné nápadité bazény v resortech. V některých areálech jsou nákupní pasáže. Místního tu nepotkáte!

Konečně narazíme na pláž a docela se těšíme na ochlazení. Z všudypřítomného betonu na nás sálá vedro. Na pláži snad poprvé najdeme sociální zařízení. Marki nadšeně vyrazí do vody, ale vrátí se zklamaná. Voda je příjemná, ale vstup je plný balvanů různých velikostí. Hranice písku po chvíli končí. Pláž je z obou směrů chráněna vlnolamy, takže je alespoň klidná hladina vhodná pro plavání.

Pokračujeme směrem Los Cristianos – dalšího z hlavních turistických středisek. Dojdeme k přístavu, mimo jiné pro trajekty na další Kanárské ostrovy. I když už se blíží večer, atmosféra je tady hektická, žádná pohoda, jak to máme rádi. Pokračujeme na větší silnici ven z města. Cestou potkáme velké autobusové stanoviště s odjezdy do všech koutů Tenerife. 

Autobusová doprava je tady na vynikající úrovni, spojů jezdí mnoho, zajíždějí do zapadlých vesniček a autobusy jsou navíc moderní a klimatizované. 

Hned po pár minutách nám zastaví vysmátý pár místňáků v polorozpadlém BMW. Když se dozví, že jsme na dobrovolnickém projektu, zajiskří jim oči. Sami se tak totiž před dvěmi lety seznámili. 

Nejdříve se zdá, že nás hodí jen pár kilometrů do Adeje, sami totiž jedou do horské vesnice Vilaflor na opačnou stranu. Jenže po pár kilometrech na dálnici najednou vypne motor. Došla chladící kapalina. Takže vaříme! Holčina stihla bezpečně zajet ke kraji, klučina nejprve umístí trojúhelník a potom neprozíravě otevře krytku chladiče a skončí s opařenou rukou. 

Nicméně žádný stres, oba se smějí, zavolají kamarádovi, který za 10 minut dorazí. Přece jen jsme na dálnici, tak se raději přemístíme za svodidla. Nemají ale kapaliny pořád dost, tak využijí i náš barel s vodou, který si vezeme z obchodu. Jsme rádi, že můžeme taky pomoci! Auto startuje a chladí, hurá, pokračujeme v jízdě!

Následuje pro nás opravdu velmi milé překvapení. Chtějí nás hodit až „domů“. Jenomže tento kout ostrova moc neznají a navigace nezafunguje jak má, špatně odbočí z dálnice a kus si zajedeme. Ve snaze najít zkratku skončíme docela vysoko v horách. Užíváme si poznávací výlet autem, škoda že už se setmělo :-). Vysadí nás jen pár metrů od Philla. Zajímavá zkušenost s neskutečně milými lidmi.

Ráno se vypravíme na celodenní výlet. V Los Cristianos jsme našli krásný pobřežní trek vedoucí do Las Galletas. Stopujeme sice déle, ale nakonec se svezeme opět přesně tam, kam potřebujeme. 

Začátek stezky se špatně hledá, ale díky GPS a aplikací Mapy.cz víme, že jdeme správně. Začneme na konci města u pobřeží, kde vystoupáme na útes. Odtud je za odměnu krásný rozhled na pobřeží.

Pokračujeme vyprahlou krajinou, plnou lávových kamenů a kaktusů. Je pod mrakem a příjemně. Narazíme na zvláštní hluboké propadliny, připomínající krátery. Netušíme co to je a jak to vzniklo. Připadá nám, že se procházíme po měsíci. Je to tady jako v černobílém filmu. Ocitneme se na okraji vysokého skaliska, pod kterým nás čeká opět kousek civilizace – městečko Palm Mar. Je tady krásná opravená promenáda, ale pláže žádné. Jen nepřístupné pobřeží. Na konci promenády je bar, kterému neodoláme. Resorty a hotely zejí prázdnotou. 

Od kostelíku pokračujeme po absolutní rovině. Všude kolem nás je lávové pole a kaktusy. I přes svou nehostinnost na nás tato místa působí magicky. Maják udává náš další směr. Kousek za ním se krajina rapidně změní. Přijdeme k banánovým plantážím, obehnaným vysokým plotem. 

Potkáváme více lidí, běžců a cyklistů. Blížíme se do cíle našeho výletu – Las Galletas. Když skončí plantáže, objevíme podobně osídlené pobřeží jako na Caletě, jen se příbytky více ukrývají. Bydlí tu celé rodinky s dětmi. Opět jsou někteří jen pár metrů od prvních domů nebo přímo na malé sympatické písečné pláži. Městečko je plné místních lidí a atmosféra sálá španělským temperamentem. Příjemně tady strávíme podvečer.

V noci přijde silný vítr. Nafoukalo nám neuvěřitelné množství prachu do stanu a pokrylo to úplně vše. Čeká nás poslední den u Philla. Když se ráno jdeme domluvit na práci, neprozíravě rychle vstoupím do místnosti. Ne všichni psi uvnitř mě stihli zaregistrovat a ucítím na lýtku tlak, který má tvar nápadně shodný s psími zuby! Docela se vyděsím, neboť vím, že nejsou očkovaní. Když s hrůzou kouknu na lýtko, vidím, že jsem měl štěstí v neštěstí. Sice už se vybarvuje modřina, ale kůže zůstala neporušená.

Když vyrazíme před dům pokračovat s úklidem, najdeme další bonus. Nohy máme plné blech! Marki už jich pár nachytala i předchozí dny, ale tohle je úplná invaze. Co pár minut vyklepáváme ponožky. Sakra, poslední den tady a takové perly! 

Vítr zase sílí. Vyrazíme se naposled opláchnout k potrubí a na pláž. Z větru se stane vichřice. Když se chceme projít ulicemi mezi banánovými plantážemi a vyrazíme nahoru nad dům, nevěříme svým očím. Zbylou část hromady, kterou jsme dopoledne uklízeli, vítr rozfoukal do okolí. Přitom se jednalo o velké dřevěné desky a dvojmatrace. Vše bylo přikryté a zatížené velkými kameny. Matrace navíc zavalily vedle stojící nepojízdné auto. 

Venku je prachová bouře a uvnitř stanu je zase vše pokryto šedou vrstvou. Obestavím ho vysokými kameny, které by měly prach zastavit a částečně to zafunguje. Uklízíme skoro dvě hodiny a pak si pustíme film na uklidněnou.

Poslední ráno vše důkladně čistíme od prachu. Zajdeme se nahoru rozloučit s Phillem, tak si ho vyfotím se psy na památku. Před odchodem se potkáme ještě jednou venku a vyfotíme se i spolu. Marki je opravdu ráda, že drží foťák :-). 

Děkujeme Phille za moc zajímavou zkušenost! Zažili jsme opravdu alternativní Tenerife, jak avizoval inzerát. Potkali jsme řadu originálních lidí, jejichž společným znakem je dobré srdce a dredy. 

Cestou na letište, kde jdeme vyzvednout předem rezervované auto, využijeme služeb místních autobusů. Povedlo se nám dostopovat pouze do Los Cristianos, což je na půli cesty. Autobusy jsou ale relativně drahé. Za pár kilometrů platíme 3€. 

Auta všude na světě vždy rezervujeme prostřednictvím vyhledávače Rentalcars.com. Mají web i telefonickou podporu v českém jazyce, takže je jednoduché s nimi něco řešit. Navíc z naší zkušenosti vycházejí vždy nejlevněji a přidávají balíček pojištění proti odcizení. Jen je potřeba při výběru vozu věnovat pozornost konkrétní autopůjčovně a jejím referencím. Hodně firem má příšerné recenze a člověk si musí opravdu dávat pozor, v jakém stavu auto přebírá a vše důkladně zdokumentovat. Těm nejhorším je lépe se vyhnout a najít kompromis mezi cenou a zkušeností. My vybrali firmu Goldcar se špatnou pověstí a velmi příznivou cenou 300,-/den, se kterou jsme měli osobní zkušenost ze španělské Mallorcy a pojali to jako výzvu. Začalo to příšerně.

Protivná slečna u okýnka je jen začátek. Další velkou komplikaci si způsobím sám nedostatečnou připravou. Na kreditní kartě nemám dostatečný limit pro blokaci extrémně vysokého depozitu 1200€. Pokusím se ho okamžite přes aplikaci navýšit, ale pár minut k jeho aktivaci nestačí a i na třetí pokus je karta zamítnuta. Slečna nemá trpělivost a vyhrožuje propadnutím rezervace. Naštěstí nám umožní využít debetní platební kartu, kterou mnoho firem vůbec neakceptuje. Nevýhodou je, že je částka (cca 33 000,-) ihned stržena, což je nebezpečné pro řešení připadných kompkikací při vrácení vozu.

Hned na smlouvě jsme nepříjemně překvapení stářim auta – rok 2004. Je to Fiat Punto. Jsme zvyklí na nová auta stará okolo 2 let. Vůz dle toho taky vypadá. Je neskutečně otřískaný. Už se těšíme na zakreslování škrábanců.

Technik auto zběžně obejde a zakreslí jen třetinu poškození. Takže si formulář vyžádáme a dokončíme to. Když se vrátí a vidí množství křížků, jen naštvaně prohodí, že jsme mohli rovnou udělat kříž přes celé auto a demonstrativně auto poškrtá. Ukážu mu úplně do hladka sjeté pneumatiky s odlupujícími se kusy gumy – prý je to pohoda a bezpečné. Auto si důkladně nafotíme. Před odjezdem cvičně vyzkouším základ – elektrická okýnka, zrcátka a napadne mě ještě ventilátor. A sakra! Jede jen na nejvyšší stupeň. Sice jsme nadšení, že tím pádem nám musí auto vyměnit a určitě bude lepší, ale na druhou stranu se bude celý proces se zakreslováním poškození a focením opakovat. Grrr!

Vyčkáme 20 minut frontu a dostaneme jiné auto. Super! Tedy dokud nekoukneme do nové smlouvy. Je úplně stejné včetně roku výroby. Jeho stav je ještě horší. Tentokrát pro jistotu začneme kontrolu zkouškou ventilátoru a jsme dost v šoku, když opět nefunguje! Technik už nám nevěří a jde to vyzkoušet, ale máme pravdu. Takže další auto! 

Sázíme se, kolik tady těch rozpadlých Fiatů ještě budou mít. Po dalším absolvování fronty už to nevydržím a zvýším na slečnu hlas. Buď zabralo tohle nebo došly Fiaty, nevím :-). Dostaneme Citroen C3, o dost mladší a méně jetý. Málo škrábanců, krásný interiér, super stav. Větrák funguje, hurááá! Jako bonus je to diesel, takže provoz bude levnější. Dokonce se při pohledu na palubovku zaraduju vestavěnou navigací, následně ale zjistím, že velký displej umí jen rádio.

Po 2 hodinách strávených v půjčovně (náš rekord, děkujeme Goldcar) se vysloveně těšíme na problémy při vrácení! To je ale daleko.

Nadšeně vyrazíme vstříc dobrodružství! První cesta samozřejmě vede k naplnění kufru všemožnými dobrotami, které se do batohů předtím nevešly. První klidné parkoviště máme vytipované kousek od El Médana u pláže La Tejita. Pár obytňáku už tam parkuje, to nás vždy ujistí, že bude klid.