16. – 18. 11.2016

Lokality: Los Gigantes, Marazul

Když jsme před pár dny kontaktovali milého snědého dědu s dredy – Philla – na workaway.com, nevěděli jsme, co nás čeká. Bude to naše první zkušenost s dobrovolničením. Marki s ním mluvila po telefonu a byla nadšená jeho příjemným hlasem. Je to milovník zvířat i lidí, hippie, dobrý člověk, který potřebuje pomoci v jeho provizorním útulku pro psy, kde jich přebývá okolo 90ti. 

Komentáře předem upozorňují, že je to zde vhodné pro lidi, kteří nepotřebují moc velký komfort. To je po 2 měsících v divokých Pyrenejích přesně pro nás! Voda na den za 1 euro/ osoba. Možnost si postavit vlastní příbytek, svůj stan, spát v teepee nebo budově. Tak zněl inzerát.

Místo jsme našli snadno, zelenou celtovinu nelze od silnice přehlédnout. Dům byl na první pohled polorozpadlý, v jeho okolí byla dvě nepojízdná auta a hromady nahromaděného bordelu, vesměs překrytého stejnou zelenou sítí.

Nejdříve jsme před domem potkali Lee – příjemnou padesátnici, bydlící kousek nad Phillovým domem v malé betonové oplocené kostce s 12ti psy. Zavedla nás dovnitř a od té chvíle náš údiv nebral konce. 

Poté, co jsme minuli spousty provizorních kotců se štěkajícími psy, jsme se přes několik pletivových dveří dostali do místnosti, kde bydlí Phill spolu s deseti čtyřnohými mazlíčky. Zrovna nebyl ve své kůži a ležel v posteli. Prý migréna. Chtělo to hodně přemáhání si v tomto místě sednout, natož přijmout pozvání na kávu či vodu. Psi se venčili, kde mohli. Ven nesmí, protože kolem domu ještě nejsou hotové výběhy. Neuvěřitelný zápach, špína a lásku si vyžadující zablešení psíci všude okolo. 

Pozvání jsme přijali, jedna káva a voda po cestě přece přijde vhod! Alespoň jsme o hodinku později mohli najít nejvhodnější místo, kde budeme další týden chodit na WC :-). 

Dozvěděli jsme se, že Phill je momentálně bez vody. Nezaplatil dodávku včas, protože mu policie zabavila nějaké peníze, které získává žebráním v turistických letoviscích. Seznámíme se s dvěmi francouzskými chlapci, kteří jsou zde zjevně dlouho a nevypadají, že by jim zdejší podmínky nějak vadily. Jeden kreslí na zeď mandaly a druhý nám připravuje onu kávu, bůhví z čeho. Ještě se tam mihnou dva španělé. To nám dodá odvahy, nebudeme tady sami.

Lee nám představí pár psů a potom už si jdeme vybrat místo, kde postavíme na další týden naše „obydlí“. Byli jsme upozorněni, že při deštích minulý týden se všude kolem domu prohnala velká voda z hor a pokud stan chceme stavět na rovinách v údolí, musíme jej podstavit paletami. 

Našli jsme si místo na bývalý zemědělské terase a v průběhu týdne ho vylepšujeme k obrazu svému. Vytyčíme náš prostor kameny a vytvoříme si posezení. Škoda jen toho tvrdého a hrbolatého povrchu. Lávové kamínky jsou neskutečně ostré. Výhled je odtud čarokrásný. Máme před sebou divoký kaňon místní rezervace a moře, kam jen oko dohlédne. Slunce zrovna zapadá za obzor. Jako na dlani máme další Kanárský ostrov La Gomera. 

Další překvapení přichází při setmění. Psi začnou vyvádět. Jeden vždycky rozštěká ostatní a dohromady je to koncert. A co teprve jak začnou výt! Naštěstí po půlnoci utichnou. Na všechno si člověk zvykne, takže nám to druhý den už ani nepřijde!

Ráno odhadneme, že okolo 9 je nejvhodnější čas začít něco dělat, neboť vidíme, že se kolem domu někdo pohybuje a jdeme natěšeně za Phillem. Ten smrad hned po ránu těžko překonávám. Včera mi to tolik nevadilo a divil jsem se, že je Marki večer tak skleslá. 

Pár minut si povídáme a zdaleka ne všemu rozumíme. Je zde neuvěřitelně hodně práce, popisuje nám jeho plány s domem a kde umístí všechny kotce. Dům má dvě patra a celé horní patro nyní obývají psi. To se má změnit, půjdou do nových kotců před dům a uvnitř zůstanou pokoje pro dobrovolníky. Dle jeho vyprávění jich tady jezdí hodně. Teď je nás tu 6, když odjíždíme 10, přes Vánoce má dorazit dokonce 15 lidí. Nechápeme, že se v komentářích nikdo pořádně nezmínil o zdejších hygienických podmínkách. Ale je těžké tomuto dobrému člověku jakkoliv uškodit, byť jen slovem.

Po nás potřebuje pomoc se stavbou pletivových kotců před domem nebo uklidit nahromaděný nepořádek v okolí. Nakonec se ale ukáže, že je pro něj nejdůležitější řešit problém s vodou. Ta lze nabírat necelé 2 km od domu, kousek od pláže, ze soukromého potrubí. Nadšeně souhlasíme! Práce je to pro nás jednoduchá. Přineseme v kanystrech dohromady 26 litrů vody a v průběhu si dáme dlouhou pauzu na pláži. Při cestě překonáváme otevírací bránu v plotě s piktogramem zákaz vstupu :-).

Za 2 hodiny jsme zpět a Phill nám děkuje za opravdu těžkou práci, na kterou si nikdo z dobrovolníků zatím netroufnul a odmítl ji. Už po nás nic nechce, protože je moc horko, tak už si máme dát zbytek dne volno. Nechápeme a smějeme se. Pro nás to byl odpočinek. No nic, hlavně že je spokojený.

Jedeme na výlet do Los Gigantes. Jak jinak než stopem. Hned před domem jezdí i autobusy, ale to by nebylo ono. Po hodince a jednom přestupu se tam bez problémů dostaneme a ochota místních je pro nás zarážející. V tom pozitivním slova smyslu. První chlapík nás vezme do vesnice asi o 2km dál než sám bydlí, další (mimochodem muslim) dokonce asi 5 km navíc až tam, kde si přejeme. Oba nám po cestě ukážou svůj dům, kde původně jeli.

Los Gigantes je turistické letovisko dvou tváří. V okolí přístavu působí jako běžná vesnice, výše ve svazích jsou vybudované hotelové komplexy jeden jako druhý. 

Jako kdyby architekt omylem podržel klávesovou zkratku CTRL+V moc dlouho a vzniklo tak u sebe asi 150 stejných apartmánových domů, což je tady na Tenerife typický fenomén. 

Pláž je tady opravdu malá, s černým pískem jako uhel, ale hlavním lákadlem jsou mohutné útesy kolmo stoupající z oceánu. 

Cestou zpět potkáme Lidl, konečně ten pravý obchod! Máme ho rádi i v naší domovině. Nákup je rychlý, sortiment podobný a člověk má na chvíli pocit, že je zpátky v česku.

Ráno už samozřejmě počítáme s donáškou vody a tato práce se stane naší hlavní činností i další dny. Nabídneme Phillovi, že klidně zajdeme pro vodu dvakrát, ale nechce nás tak přetěžovat. Fakt nám to připadá směšné, jsme zvyklí pracovat trochu jinak a docela nás děsí na jaké „pracanty“ je zvyklý.

Setkáváme se s Kevinem – dalším trvalým obyvatelem domu. Ukáže nám, co je potřeba uklidit. Phill dbá na naše zdraví a trvá na dostatečném příjmu tekutin a pobytu na slunci maximálně dvě hodiny. Potom padla. 

Vyrazili jsme se umýt k potrubí. Pláž je tady krásná, ale díky drsnému kamenitému charakteru a prudkým vlnám jenom kochací. Nemáme odvahu do té divoké vody vstoupit. 

Později odpoledne se vydáme po silnici prozkoumat okolí. V podstatě se potvrdí rčení jednoho řidiče, kterého jsme stopli: jsme uprostřed ničeho. V okolí je nespočet banánových plantáží, které působí z ptačí perspektivy jako betonové plochy. Ve skutečnosti se jedná o šedou síťovinu, která chrání banány před prudkým sluncem. 

Dojdeme k hotelu Marazul, kde je uvnitř areálu parádní vyhlídka na okolní nespoutané útesy. Krásná tečka dne.