Vyberte možnost Stránka

GR 11 – 4. ETAPA – Mlha přede mnou, mlha za mnou

autor: | Srp 1, 2016 | GR11, Španělsko | 0 komentářů

DENNÍ VZDÁLENOST STOUPÁNÍ KLESÁNÍ KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST
18 km900 m350 m80 km

Datum: 8. 7. 2016

Ráno se probouzíme do mléčně zbarvené krajiny, směrem k horám jen bílo, směrem k městu obrysy kopců a domů. Jen 4 km a bude žranice :-)! Každý den snídáme kupné snídaňové cereálie.

Moje idea o míchání vloček a sušeného ovoce se rozpadla absencí vloček v obchodě a nedostupností a cenou sušeného ovoce. 

Takže čoko lupínky nebo lupínky s medem zalité vodou, zasypané slunečnicovými semínky či kokosem jsou standard, ale pokud je v blízkosti obchod, to je jiná. Muffiny, croisanty, rolády s krémem, čtverce s dírkou uprostřed máčené v sirupu… A k tomu ovoce a juice, jasná věc!

Mohli jsme jít do Elizonda po silnici, ale my šli po značce, jaká chyba. Všude ostružiní a pichlavé křoví (ve Španělsku mají stovky druhů pichlavého křoví). Ve městě jsme již zkušeně zašli nejdříve do ovoce-zeleniny, pak do pekárny a nakonec do supermarketu pro ten zbytek. V každém městě mají supermarket poblíž kostela, u kostela je také voda a většinou i záchod. 

Po příchodu z obchodu vše odbalujeme a přebalujeme do našich uzavíratelných sáčků. Kamča chtěl do batohu natlačit medové lupínky a BUM – už se rozletěly po náměstí. Aspoň mají holubi co žrát! Ty batohy jsou nějaké malé… A to balíme jídlo jen na pár dní.

Čeká nás 800 m výstup, začínáme na asfaltce. Louky, farmy, zelené kopečky a MLHA. Značka nás vede místy přes křaky, tentokrát se nedáme a pokračujeme po cestě. Máme pěkné vyhlídky alespoň do údolí. V jednom místě narazíme na pramen, tak si v něm aspoň umyji hlavu. To se později ukáže jako dost hloupý nápad. Vstupujeme totiž do mlhy a v ní vlasy ne a ne uschnout až do večera. Krajina působí tajemně a strašidelně, čím jsme výš, zdá se být víc tma, ale jsou teprve dvě hodiny. Přicházíme do sedla Collado de Urballo – má tu být lovecká chatka, posezení i voda. Paráda, vytahujeme oběd, ale z mlhy už se stává mrholení.  Obědváme pod stromem ze kterého nám kape přímo do jídla. Rychle ho zhltneme a pokračujeme dál. Značku už nemáme šanci vidět (zlatá GPS). Už poněkolikáte si říkáme, co bychom bez ní dělali. Prvním problémem je to, že se v některých úsecích cesty prostě na značky vykašlali, a druhým zjevným problémem je hustá mlha. Pod nohama vidím spousty kvítků, jsme na pastvinách, kolem nás běhají koně, řechtají. V mlze působí jako bájní jednorožci. Vůbec nevíme kde jsou, jen občas se nějaký z mlhy vynoří.

Už se nám v tom vlhku nikam nechce. Jsme téměř v 1000 m a nemáme z toho nic. Kamča měl teorii, že když mlha začíná cca v 600 m, tak bude končit tak v 800 m a pak vystoupáme nad ní a bude jasno! To nevyšlo. Hledáme, kde postavit stan. Chtěli jsme v sedle Collado Zaldegi, měla v něm být voda a posezení, ale dle mapy už jsme ho přešli. Respektive nenašli (až rano zjišťujeme, že jsme byli asi 200 metrů před ním). Kašlem na to, stavíme na nejbližší rovince, vedle betonové pozorovatelny bůhví čeho. Je teprve 18h a teplota poklesla k 15 stupňům. Jsme zachumlaní ve spacácích a nikomu se nechce jít vařit. Nakonec se obětuju a jdu na to. Fakt odporné počasí. V průvodci se dočítáme, že tahle oblast je mlhami typická.

Máme dýňovou polévku z krabice – 500 ml husté dřeně se naředí vodou a k tomu rýži, no žádný ultralight :-)!

Ušli jsme jen 18 km, s celkovým převýšením nahoru i dolů 1250 m. Zítra máme co dohánět!

O AUTOROVI

Marki

Marki

Snažím se žít v souladu s heslem, že správně vidíme jen srdcem. Věřím, že každý sen je uskutečnitelný. Ráda přijímám výzvy a vytrvale se ženu za svým cílem, krůček po krůčku. Někdy jsem jako tvrdohlavý mezek, který se musí spálit, ale i tyto zkušenosti jsou potřeba, abych se z nich mohla poučit. Strach není můj nepřítel, ale učitel. Snažím se dělat, co mě těší, ve všech sférách svého života. Radost je můj poklad.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!