Vyberte možnost Stránka

Divoká Anaga – Jižní Amerika za humny

autor: | Led 3, 2017 | Kanárské ostrovy, Španělsko, Tenerife | 1 komentář

Datum: 30.11. – 3.12.2016

Lokality: Taborno, Afur, Chamorga, Bermejo, Taganana, Almáciga, Benijo, Las Teresitas, San Andrés, San Cristóbal de La Laguna

Počasí nám dělá radost a ve věčně zamračené a deštivé Anaze se dle předpovědi ukazuje na tři dny slunce. V 11 hodin už přijíždíme na první vyhlídku. Kamča konstatuje, že si připadá jako v Beskydech. Zelené kopečky a malé vesnice máme jako na dlani. Na vyhlídkách je zvykem místních lidí prodávat vlastní výrobky nebo vypěstované dobroty. Zajímavé jsou ohromné sladké brambory batáty s trčícími kořínky.

V infocentru na vyhlídce Cruz del Carmen si obstaráme turistickou mapu, která ale není vůbec praktická. Je v ní jen několik doporučených stezek bez uvedených časů. Celý hřeben Anagy pokrývá vavřínový prales – mechové a kapradinové království s téměř 100% vlhkostí vzduchu. Stačí jen krátká procházka od kteréhokoliv parkoviště a octnete se rázem v pohádce. Silnice se táhne až k vesnici Chamorga a většina turistů tráví den projížďkou po jejích odbočkách a vyhlídkách.

Na doporučení kamarádů máme namířeno do vesnice Taborno (600 m. n. m.), u které se vyjímá jako vztyčený prst Roque de Tabornokaktusy porostlé monumentální skalisko, které lze obkroužit kolem dokola za 2 hodiny a užít si 360 stupňovou panoramatickou vyhlídku.

V dobách minulých se v prudkých svazích pěstovala zelenina na pracně vytvořených terasách. Kraj je plný jeskynních domů, z nichž některé jsou stále obydlené. Potkáváme německé turisty, kteří se mermomocí snaží najít stezku na vrchol skaliska a opravdu se jim to podaří, i když bez stezky, protože nahoru žádná nevede. Na zemi jsou stovky černých stonožek a v údolí se ozývá mečení koz. Škoda jen, že se na nás valí hrozivě vypadající mračna.

Tentýž den ještě přejíždíme do vedlejší vesničky Afur. V horních partiích se dostaneme do husté mlhy, takže se moc rádi vracíme k pobřeží. V okolí vesnice je opět spousta provizorních obydlí a skalních příbytků. Scházíme širokou soutěskou až k rozbouřenému oceánu, kde je za 12 000 eur k prodeji rybářská bouda. Jsme tu sami, neboť většina turistů do soutěsky jen nakoukla. Celkem nám cesta dolů a nahoru zabrala asi 3 hodiny. Přespíme přímo na místním parkovišti.

Ráno vyrazíme až na „konec světa“ do vesnice Chamorga. Jedeme sami, prales střídají vyhlídky, které jsou ovšem většinou v hustém mraku. Takhle to vypadá, když hlásí tři dny jasno :-). Čeká nás okruh k majáku u rybářské vesnice Bermejo. Nejdříve vystoupáme sto výškových metrů ke skalisku, pokračujeme traverzem až k vyhlídce a zprudka klesáme k majáku. Uděláme si zacházku až k pláži a nasáváme místní atmosféru, kde se snad zastavil čas. 

Nahoru stoupáme soutězkou a těsně před Chamorgou odbočujeme do skalního domku, koupit kozí sýr. Pán umí jenom Španělsky a ukazuje nám, že sýr nemá hotový, ale že se můžeme zajít podívat k němu domů. To nemůžeme odmítnout! V jeskyni má dokonce lednici a televizi! 

Jsme zvědaví na další vesničky v Anaze, tak opět sjíždíme z hřebene do Taganany, která je celá v bílém mořském stylu. Silnice končí u divoké surfařské pláže Benijo, odkud by byla taky moc hezká tůra podél pobřeží. Přespíme u pláže pod vesnicí Almáciga.

Ráno si ještě uděláme poslední procházku vavřínovým pralesem a sjíždíme na druhou stranu hřebene do vesnice San Andrés, u které se nachází věhlasná uměle vybudovaná pláž Las Teresitas. Chlouba Tenerife! Zlatý písek dovezli ze Sahary, vytvořili vlnolamy, zasadili palmy a tradá – pseudoexotika je na světě. Místo si vybrali opravdu krásné, s výhledem na Anagu, kdyby ho ovšem nezhyzdili ropnou věží, tankery a trajekty. Jsme rádi, že se po několika dnech můžeme vyhřát, tak si plaveme, procházíme se a čteme celé odpoledne. Náladu nám zkazí odpověď z dobrovolnického portálu workaway. Projekt na Gran Canarii nám padl. I když jsme odepsali na nejméně 50 inzerátů, pozitivní ohlas měly jen dva. Naštěstí další den je vše jinak a pán se opět ozve a nabízí příjezd v dřívějším termínu. Ale máme mu věřit?

Večer jsme si zpříjemnili procházkou po San Andrés. Ve vesnici byli jenom místní a spousta stánků s občerstvením. Nemohli jsme odolat a tak jsem si objednala „Papas locas“ – místní hranolky s avokádovou omáčkou a domácí česnekovou majonézou. Kamča si dal pořádný hamburger. 

Španělsko je cenově super a Tenerife jakbysmet. V obchodech je leccos levnější než v ČR – třeba ovoce, zelenina, mléčné výrobky nebo salámy. 

Ale samozřejmě jen ve velkých marketech, které jsou umístěny podél silnic, takže bez auta se tam leckdy ani nedostanete. V restauracích se dá najíst okolo 10 eur a ve fastfoodech od 2 do 5 eur. Pokud nakupujete v malých supermarketech, cena je dvoj až trojnásobná.

Přespali jsme mezi karavany hned u pláže, akorát nám nedošlo, že stojíme vedle diskotéky, takže jsme měli do půlnoci živo. Ráno nás probudil ukrutný vítr a liják. Asi do dvanácti se oblačnost držela nízko, tak jsme se pokusili vyčistit tér z auta. Dle rady z internetu jsme k tomu využili margarín, ale účinné to moc nebylo. Při pokusu se osprchovat mě vítr hned obalil pískem, tak jsem to vzdala a jako písečný sněhulák jsem se šla vykoupat do moře. 

K večeru jsme se vydali do údajně nejpěknějšího historického města na Tenerife – San Cristóbal de La Laguna. Musíme říct, že takovou příjemnou vánoční atmosféru jsme nečekali. Městečko celé zářilo výzdobou, lidé nakupovali jako o život, ale ne v obchodních centrech ale v malých stylových krámcích. Kavárny a restaurace měly v ulicích posezení, leckde se ozývala živá hudba a dokonce jsme na hlavním náměstí zastihli klaunské představení.

Neskutečně tu foukalo a teplota byla okolo 15 stupňů, což opravdu nebylo na kraťasy a žabky, tak jsme se museli běžet přiobléct. Na večeři jsme si dali smažené „churros“ s pikantními omáčkami. V ulicích jsou typické grily ve tvaru roury, ve kterých se pečou kaštany, které chutnají uzeně. Opravdu dobrota!

O AUTOROVI

Marki

Marki

Snažím se žít v souladu s heslem, že správně vidíme jen srdcem. Věřím, že každý sen je uskutečnitelný. Ráda přijímám výzvy a vytrvale se ženu za svým cílem, krůček po krůčku. Někdy jsem jako tvrdohlavý mezek, který se musí spálit, ale i tyto zkušenosti jsou potřeba, abych se z nich mohla poučit. Strach není můj nepřítel, ale učitel. Snažím se dělat, co mě těší, ve všech sférách svého života. Radost je můj poklad.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

1 komentář

  1. Dalibor

    Hezké. Super i při čtení.. 🙂

    Odpovìdìt

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!