Vyberte možnost Stránka

Pohoří Teno a Loro Parque

autor: | Led 3, 2017 | Kanárské ostrovy, Španělsko, Tenerife | 0 komentářů

Datum: 28. – 29.11.2016

Lokality: Santiago del Teide, Masca, Teno, El Palmar, Los Bailaderos, Buenavista del Norte, Los Silos, Puerto de la Cruz

Počasí nám přeje, proto se dnes vydáme do pohoří Teno. Vstupní branou do těchto hor je malé horské městečko Santiago del Teide, odkud se začne klikatit hodně úzká horská silnice směrem k vesnici a soutězce Masca. Dole v soutězce jsme už sice byli, ale stopem, tedy bez zastavování na vyhlídkách s dechberoucími panoramaty. A právě na ty se teď těšíme ze všeho nejvíc :-)! No jasně, kecám – těším se hlavně na tu úzkou cestu plnou ostrých serpentin, kde je lepší v každé zatáčce zatroubit a vyhnout se lze jen na několika místech! Jedééém…

Na jedné z vyhlídek se potkáme se dvěmi staršími čechy. Jeden z nich šel v mládí Svatojakubskou pouť do Santiago de Compostella. Dohromady okolo 800km, podobně jako my před pár měsíci. Velice milý člověk! Druhý chlapík jezdí na Kanárské ostrovy už několik desetiletí a snaží se nám dát nějaké tipy, ale většinu času stejně tráví v hotelových resortech, takže to tu ve výsledku známe lépe než on :-). Zastavíme i v Masce a kousek se projdeme.

Následuje množství dalších vyhlídek, nicméně aut postupně ubývá. Parkování na je často dost bizardní, jelikož tady prostě není místo. Ruční brzdu v prudkých svazích málem utrhnu, ve snaze mít jistotu, že nám Citroen nikam „neodjede“ :-). 

Míříme do vesnice El Palmar. Na první pohled nás upoutá malá sopka, která má v sobě ohromné trhliny. Jako kdyby se části kopce rozestoupily. Při návštěvě turistického centra ale zjistíme, že je to následek těžby. 

Šplháme se do klikatících se serpentin k vesnici Los Bailaderos. Cesta vypadá v dost špatném stavu, ale slečna v infocentru nás ujistí, že je sjízdná. Díra střídá díru, ale nikam nespěcháme, takže se hezky bezpečně prokousáváme dál. Najednou je povrch zbroušený a naše auto prostoupí „vůně“ čerstvého asfaltu. Bohužel ne nově položené souvislé vrstvy, ale jen té tekuté sračky, kterou právě cisterna rozprášila po celé silnici. Žádné značky a upozornění! Jen po kilometru potkáme pár silničářů se spoustou techniky. To už máme celé pneumatiky pokryté vrstvou všeho možného. Snad se to zase postupně odlepí. 

Dojedeme do vesničky, kde prakticky nic a nikdo není a když vystoupíme s hrůzou zjistíme, že máme zaprskané všechny 4 dveře. Když omrknu kolem stojící auta, vidím, že to mají všichni. A to nás čeká ještě cesta zpět. Grrrr!

Prohlédeme si pozůstatky jeskynních domů, kozí farmy a krásné rozhledy na severní pobřeží. Projedeme si pár slepých silnic autem a najdeme zvláštní kaňonovitou oblast s červenými skalisky.

Při cestě zpět probodávám silničáře pohledem, abych si vnitřně ulevil! Ze strachu z cákajících kol nepustím ručičku tachometru přes 30 km/h. Později ještě úmyslně vymetám prašné a travnaté krajnice, abych kola pečlivě „obalil“. To, že v jedné ze serpentin potkáme velkou tatrovku už nás nepřekvapí.

Něž se dostaneme zpět k městu El Palmar, prohlédneme si další státní kemp. Je to velké a krásně vybavené piknikové místo, které je přes den určeno všem. Grily, posezení, voda a záchody. Jsou zde místa pro stany, ale kdo chce zůstat, musí mít zajištěné povolení předem.

Kousek za kempem nevěříme vlastním očím! Na sloupu sedí opravdu velká sova. Za bílého dne. Je to poprvé co ji vidíme ve volné přírodě. 

Rychle překonáme pár serpentin a ocitneme se na severním pobřeží ve městě Buenavista del Norte. Plánovaná cesta k majáku se nekoná, neboť je příjezd uzavřen kvůli rekonstrukci. Prý došlo k masivnímu sesuvu půdy, který ji strhnul a odřízl několik aut na druhé straně. 

Městečko nás potěší uvolněnou odpolední atmosférou, kterou si užijeme u kafíčka na náměstí. Marki se zkamarádí s paní na lavičce a jejím roztomilým štěňátkem. Zkouší domluvu rukama nohama. Nejvíce zafunguje fotka naší Dafky.

Na večer se vydáme do Los Silos – tradiční vesnice plné místních lidí. Ulice jsou vyzdobené tisíci malými praporky. Netušíme, zda je to vánoční výzdoba nebo nějaký jiný svátek. Den zakončíme na pobřeží u kostry velryby – místní turistické atrakce. Je umístěna na konci promenády pod širým nebem. Zajímavá příležitost porovnat naši malost vůči tomuto mořskému obrovi. 

Pobřeží je rozeklané, moře rozbouřené, ale koupat se dá v několika přírodních bazénech. Vlivem přílivu v nich pozorujeme všemožné barevné rybky. Večeři máme i s živou hudbou – parta mladých bubeníků nacvičuje na vystoupení. Přespíme u paneláku na pobřeží :-).

Předpověd hlásá stabilní zamračené počasí, ideální na návštěvu světově proslulého Loro Parku! Loro park je dle hodnocení na Tripadvisoru nejlepší evropskou ZOO, ikdyž zoologická zahrada to tak úplně není, neboť slouží také jako záchranná stanice. Výdělky se snaží investovat do výzkumu mořských savců a podpory téměř vyhynulých druhů.

Otevírací dobu chceme využít naplno a dorazíme již v 9 hodin. Vstupné je dost extrémní – 34€. Takže se jen zasmějeme, když po nás parkovací pikolík chce další 4€ parkovné. Otočíme se a zaparkujeme zdarma asi 5 minut od vstupu.

Honosná vstupní brána je následována sérií chytrých způsobů, jak pokračovat ve vysávání peněženek. Komentované prohlídky parku, náhled do „zákulisí“, spousty stylových kasiček podporující to či ono, společná fotografie s papoušky a mnoho dalšího. V mapce (divíme se, že je zdarma) jsou uvedeny časy jednotlivých show, takže se snažíme naplánovat si den tak, ať je všechny stihneme.

Pár minut po příchodu začíná program s lachtany. Je brzy, takže hlediště zůstane poloprázdné. Celé to trvá okolo 15 minut a příjemně nás překvapí krásný vztah mezi zvířaty a ošetřovateli. Lachtany tohle blbnutí jednoduše baví. 

Hlavním lákadlem celého areálu jsou kosatky. Když jsme je poprvé zahlédli a uslyšeli jejich řeč, byl to nezapomenutelný okamžik, při kterém se nám až zatajil dech. Je to morální dilema, zda podporovat uvěznění tak nádherných a inteligentních divokých zvířat v pidi bazénu a dělat si z nich cvičené opičky. Marki po prvních minutách vystoupení brečí jako želva. Původně nechtěla ani slyšet o návštěvě Loro parku, ale přesvědčila jí všudypřítomná reklama, že výdělek ze vstupného jde na smysluplnou pomoc. Zvířata si zaslouží naší úctu a respekt, v lecčem se od nich můžeme učit a vládci oceánů skákající na povel jsou zářným příkladem toho, že už si to neuvědomujeme.

Přicházíme o 15 minut dříve, jak radí časový harmonogram. I přes obrovské rozměry se hlediště vmžiku zaplní. Obsadíme parádní místa blízko vody. A hned nás napadne, že to možná nebyl nejlepší nápad. Na velkoplošné obrazovce totiž režije pouští ukázky toho, jak dokážou kosatky cákat na přední řady. Prodávají se i pláštěnky.

Čekání nám zkracují záběry na publikum, promítané na obrazovce a reakce lidí jsou perfektní! Show trvá okolo 20 minut a je vidět, že cvičitelé nad kosatkami zdaleka nemají úplnou kontrolu jako v případě delfínů nebo lachtanů. Je to nezapomenutelný zážitek. Část vystoupení je zasvěcena vzdělávání návštěvníků. Třetina publika skončí opravdu úplně mokrá, ale je to jeden z nacvičených triků a sedadla, kde voda docákne jsou naštěstí označená. Když ale velryba skáče, do vody vklouzne tak hladce, že se hladina ani nezčeří.

Na programu máme delfinárium. Hlediště je opět zaplněné. Pětice delfínů spolu s cvičiteli nám ukáže, jak jsou krásně sehraní. Tentokrát žádní mokří diváci :-). Když jsme mezi jednotlivými představeními měli možnost procházet areálem, museli jsme ho pochválit. Právem si zaslouží své ocenění.

Nejvíce zastoupeným živočišným druhem (hned po lidech) jsou v parku papoušci. Nachází se jich zde údajně více než 300 druhů. Mají dokonce svou vlastní show, kde je znát jejich inteligence – počítají, poznají tvary nebo spolupracují při hře. Vypadají opravdu spokojeně, o čemž svědčí i množství mláďátek. Nachází se zde i poslední pár papouška, který byl těsně před vyhynutím. Postupně se daří mladé jedince vypouštět zpět do volné přírody.

Nadchne nás rovněž netradiční pavilón s tučňáky všech velikostí. Již jsme s nimi měli tu čest na Zélandu, ale poprvé se setkáváme s těmi z Antarktidy. Pravý sníh a spousta ledu je zde samozřejmostí. Kolem celé expozice je do poloviny skla voda, které nám dovolí pozorovat je při plaveckých kreacích. Originální je nápad s pojízdnou plošinou kolem oválné expozice. 

Málem bych zapomněl na pavilón akvárií. Opět moderní a dokonale čisté! Nejzajímavějším prvkem je tunel, ve kterém se cítíte jako v oceánu. Žraloci proplouvají okolo a jeden z nich celou dobu leží přímo na tunelu. Zjevně se mu líbí obdivné pohledy a zvuk fotoaparátů :-).

Jako poslední tečku jsme si nechali pavilón s medůzami. Bohužel nápor celého dne nevydržely baterky foťáku, takže atmosféru tohoto magického místa musíme mít pouze v naší paměti – pro mě do budoucna velká obtíž :-). V pozadí hraje relaxační hudba, která dokonale ladí s pohyby těchto prazvláštních stvoření. Před očima nám tančí tisíce nasvětlených medůzek.

V parku toho najdete mnohem víc – bílé tygry, surikaty, červenou pandu, gorily nebo mravenečníky. Je to opravdu moderní areál, kde je znát lidská péče na každém kroku.

O AUTOROVI

Kamil Perutka

Kamil Perutka

Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!