Datum: 27. – 31. 12. 2016

Lokality: Teror, Las Palmas, Barranco de Azuejos, Finca Osorio

Po vánočních svátcích jsme zpět v Teroru. Byli jsme pryč i v pondělí, ale španělé mají svátek jen 25. 12. Nadpracovávat ale nebudeme! Řekli jsme Raúlovi, že doma máme svátky oba dny a hotovo :-)! Vypadal překvapeně, ale neprotestoval. 

Sandra nás vystřídala a je teď taky v Maspalomas. Už se nám po ní stýská. Raúl se snaží trávit co nejvíce času v práci, jelikož má nemalé příplatky. Pro nás to znamená, že jsme většinu dne sami. Opět škrábeme vlhké zdi. Raúl pochopil, že se to nedá zvládnout bez chemie a koupil speciální odstraňovač nátěrů. Ten sice funguje, ale neskutečně páchne. Je toxické vdechovat jeho výpary, takže se snažíme dávat si často pauzy a používáme roušky.

Problém nastane, když se Sandra vrátí. Přespí v tomhle jedovatém pokoji a další den se necítí dobře. Mohla spát ve společném obýváku, ale tím by ztratila veškeré soukromí. Další den ji stejně nic jiného nezbyde.

Když má mít Raúl zítra volno, navrhne společný výlet. Domluvíme se, že vyrazíme ráno a pracovat budeme odpoledne. Další den se rozhodne, že lepší bude 2 hodinky škrábat, potom vyrazit a odpoledne pokračovat s jinou činností. Nakonec škrábeme 3 hodiny, pak si dáme něco k snědku a je po poledni. On má ale čas jen do 5, takže stíháme jen jedno ze dvou plánovaných míst. Dobrá tedy. Silnice k domu je uzavřená z důvodu oprav, takže k autu musíme až do centra města. Když dojdeme na parkoviště, Raúl nemůže najít auto. Po pár vteřinách zoufalého tápání si vzpomene, že přece jen parkuje jinde. Na druhé straně Teroru. Ještě, že je to tady tak malé :-)! Konečne jsme v autě a vyrážíme! Raúl zadá náš cíl do navigace a zjistí, že je to moc daleko. Takže pojedeme zase jinam! Do soutězky Barranco de Azuejos.

V ústí soutězky narazíme na úplně rozpadlou lázeňskou budovu. Ve své době určitě velkolepý areál, obklopený vysokými skalami. Čím víc stoupáme, tím je stezka užší. Několikrát musíme přehopkat potok, podlézt překážku nebo vyšplhat skalisko.

Raúl nás odveze zpět k uzavřené cestě domů a jede k lékaři. Víme, že silnice je uzavřená kvůli pokládce nového asfaltového povrchu, ale netušíme, že se téměř staneme součástí oprav. V půli cesty potkáme asfaltovací stroj. Speciálně pro nás rychle uválcují malý pruh, abychom mohli projít. Podrážky se nám div neroztekly, ale jednu výhodu to mělo. Byla to nejteplejší procházka v Teroru! 🙂

Sandra je hodně znechucená špatnou nocí v chemických výparech. A taky jí připadá hloupé některé Raúlovo chování, zmatkování a nešikovné plánování. Přesně víme o čem mluví a rozumíme ji. Rozhodne se, že ráno odjede. Doufá, že Raúl dorazí pozdě a nebude muset své rozhodnutí obhajovat. Po chvíli je ale zpět. Vzájemně si dávají za vinu špatnou komunikaci. Večer nás tak čeká další terapie hudbou, jako vždy, když někdo odchází.

Pro nás je to smutné, bylo nám se Sandrou fajn. Marki večer dokončí malovaný kámen a ráno jí ho při dojemném loučení věnuje. Sandra jí dá na památku své korálky.

Další odpoledne se vydáme do přírodní rezervace Finca Osorio, kterou máme z baráčku na dohled. Přivítají nás zelené louky plné oveček, statek a lesy, jako někde v Beskydech. Úplnou náhodou objevíme úzkou zarostlou rokli. Snažíme se jí projít někam do neznáma, ale po kilometru nás zastaví skalní stěna. Projdeme areálem po značené stezce a naskytne se nám parádní výhled na Teror a prakticky celé zelené údolí, ve kterém se nachází. Až doma zjistíme, že správně jsme měli mít pro vstup do rezervace vyřízené online povolení.

Je předposlední den v roce a po práci už jen odpočíváme. Chtěli jsme na Silvestra někam vyrazit nebo se k někomu přidat, tak jsme rozhodili sítě na couchsurfingu, ale nepodařilo se nám nic domluvit. Raúl se ptal co máme v plánu, že pokud budeme chtít být pohromadě, zůstane s námi, případně pozve pár známých, ale do toho se nám moc nechtělo. Nakonec jsme se domluvili se Sandrou, že se sejdeme před půlnocí v Las Palmas a oslavíme spolu Nový rok.

Silvestrovské ráno začneme pohodově a dáme si několikachodovou snídani na terase, pak se vydáme do Las Palmas na pláž. Je slunečný den s teplotou okolo 21 stupňů. Las Canteras je plná místních i turistů. Všude se něco hraje a bohatý piknik není výjimkou.

V podvečer vyrazíme nakoupit nějaký proviant na noc. Dobrotky a hlavně víno a bublinky na půlnoc. Tady ale narazíme. Všude jsme viděli běžnou otevírací dobu a Carrefour dle internetu bude zavírat až v 10. Jenže ejhle. Dorazíme v 8 a už nás nepustí. Ale my potřebujeme jen víno a šampus paní! Neprojde to, nemá s námi slitování :-). Naštěstí tady fungují stejné asijské večerky jako třeba v Praze, takže víno najdeme snadno, ale „šampaňské“ se tady zřejmě moc nepije. Nikde není. 

Vzdáme to a vyrazíme na promenádu, kde už to začíná bouchat. Při cestě k náměstí Santa Catalina, kde se máme sejít se Sandrou, přece jen narazíme na minimarket s bublinkami. Těšíme se na hudební skupiny a hlavní městský ohňostroj. Pódium se ale ve 23 hodin teprve připravuje a je miniaturní. 

Se Sandrou se potkáme, když už mizerná kapela hraje a všude jsou hromady lidí. Dorazila s couchsurferem, u kterého teď přebývá. Povídat se moc nedá, ale o to tady nejde, už se všichni moc těšíme na příchod Nového roku. Plní očekávání, co nám přinese. Letos jsme se rozhodli začít si plnit naše sny a nečekat s tím na „někdy“. Ono by totiž to „někdy“ jen tak samo od sebe nepřišlo.  Za poslední půlrok, kdy jsme se rozhodli opustit naše jistoty, naši komfortní zónu a hlavně náš malý a dost omezený píseček v ČR, jsme toho zažili děsně moc. Hodně situací, míst a lidí, na které nikdy nezapomeneme. A to vše nás posunulo o velký kus vpřed. A taky umožnilo si každé další ráno znovu říct, jak správné rozhodnutí to bylo. A jakou chybu dělají všichni ti, kteří si raději najdou hromadu důvodů proč něco nejde. Tak jako my ještě nedávno. Ale dost podobných zamyšlení. Věřím, že časem napíšeme na toto téma samostatný článek.

Je to tady! HAPPY NEW YEAR! ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

Půlnoční atmosféra je parádní, všichni slaví, objímají se a veselí se. Malé ohňostroje tady s výjimkou petard prakticky nejsou, asi to tady není zvykem jako u nás. Hlavní ohňostroj nás ale mile překvapí! Je velkolepý a dlouhý. Po jeho skončení následuje naše malá fontána. Všem okolo se líbí a dokonce sklidíme potlesk. Je fajn, že si máme s kým popřát a zasmát se. Kapela na pódiu hraje dál příšerně, takže společně vyrazíme do rušných ulic.

Popravdě doufáme, že se chlapík nabídne a hodí nás cestou do Teroru. Doprava po půlnoci je totiž mrtvá. První autobus vyráží až v 6 ráno. To se nám ale nevyplní. Kolem 2 se rozloučíme a Sandra nás znovu srdečně pozve do Granady.

Chvíli se jěště veselíme s davem, ale brzy odpadnu. Teď si zrovna říkám, že by bylo lepší tu večerku se šampusem minout. Dolehne na mě společenská únava. Z posledních sil se pomalu přesouváme na 5 km vzdálený autobusák, ze kterého se prvním ranním spojem vrátíme do našeho dočasného „domů“.