16. – 23. 12. 2016

Lokality: Teror, Las Palmas, Lomo Carbonero, Arucas

U Raúla v Teroru plánujeme strávit tři týdny a kousek. Chtěli jsme v období svátků a příchodu Nového roku více klidu a stability. První pracovní den byl snový! Jsme dohodnutí na pětihodinové výpomoci v pracovních dnech. Začínáme v pátek, takže víkend klepe na dveře. Tři hodiny sbíráme mandarinky a zbylé dvě upravujeme obývákovou stěnu do hladka, aby se na ní daly promítat filmy. Mezi tím se vzájemně poznáváme s ostatními, dáme si pauzičku na čaj a pak společně i s Raúlem poobědváme. Zjišťujeme, že oběd vaří vždy jeden z dobrovolníků ke konci „pracovní doby“.

Odpoledne se jdeme projít do vesnice. Historické barevné domečky s dřevěnými balkóny, sympatická bazilika a malé krámky nás doslova učarujou. Všude kolem se tyčí zelené horské špice. Domy se šplhají v prudkých svazích a často jsou zanořené do skal. Máme tu dva supermarkety, tak si nakoupíme nějaké dobroty a náš oblíbený medový rum. Doma zjistíme, že v lednici přibyly kupy ovoce a zeleniny a ve špajzu müsli a suchary. O nákupu rozhoduje Raúl, občas se prý zeptá, co chybí.

Víkend strávíme v Las Palmas. Původně jsme chtěli jet v neděli do hor, ale studená fronta se projevila v celé své síle – větrem, deštěm a v Teroru poklesem teploty na 12 stupňů. V hlavním městě je naštěstí stabilně okolo 20ti. Razíme strategii, že dolů vždy dostopujeme, ale zpátky už musíme autobusem, protože v tomhle velkoměstě je opravdu hustá silniční síť a směr Teror by jelo možná 0,005 % aut :-). 

Díky stopování na Gran Canarii, jsme poznali spoustu super lidí. Dva z nich nám dali kontakt na dobrovolničení, jeden si postěžoval, na co mohl (jako čech), někteří neuměli ani slovo anglicky, jiní si mysleli, že je u nás pořád perzekuce a komunismus a s dalšíma jsme se nasmáli. 

Ale téměř všichni nás zavezli až tam, kde jsme si přáli, přestože jsme slyšeli ze všech možných stran, že se tady prostě NESTOPUJE! Je pravda, že jednou jsme to museli vzdát a půlhodina je standard.

Las Palmas na nás na první pocit neudělalo dobrý dojem. Moc velké, rušné a neosobní. Ale stejně jako celé Gran Canarii jsme mu časem přišli na chuť. Když jsme poprvé zavítali na věhlasnou několikakilometrovou pláž s promenádou Las Canteras, měli jsme pocit, že se na tomto ostrově už koupat nebudeme. Uragán a několik metrů vysoké vlny, stříkající až na procházející turisty, pláž při přílivu téměř žádná a místo zlatého jemného písku šedočerné cosi. Moc se jim ale povedl písečný betlém v nadživotní velikosti. Vánoční výzdoba byla nejvíc znát u obchoďáku Las Arenas.

Historická část města se nachází asi 6 km od pláže. Čtvrť Vegueta zela na večer prázdnotou. Přes den jsme narazili na vánoční jarmark před katedrálou Santa Ana. Získala si nás ale Triana s širokou pěší zónou, plnou obchůdků, kaváren a restaurací. Takové shopping centrum po staru, v ulicích. Město zářilo vánočním osvětlením, každá palma byla omotaná, ale chyběly nám stromečky. Na ně si tu nepotrpí. V rušných ulicích Triany se dá prosedět celé odpoledne, pozorovat všelijaká představení nebo ochutnávat speciality místních pekáren.

V Teroru mají každou neděli taky stylový trh. Získal si nás starý pán kovář, a to jednak svým laskavým vystupováním a taky svými hlavolamy. Dobrou hodinu jsme se snažili rozmotat kovové šrouby, kruhy a jiné tvary. Když nám to nešlo, jen se zasmál, řekl hlavně klid a hlavolam rozklíčoval za dvě vteřiny. Na místních trzích převládá ovoce, zelenina a pečivo. V souvislosti se svátky se do popředí dostává také řemeslo, na Gran Canarii hlavně výrobky z kůže, bambusu a lávových kamenů.

Práce následující týden už nebyla tak pohodová. Pro Raúla bylo prioritní oškrábat omyvatelný nátěr ze zdí v našem provizorním pokoji. V praxi to znamenalo 1 x 1 m za den. Po třech hodinách už jsem neudržela špachtli v ruce, tak jsem si hledala nějakou jinou práci.

Vánoce se svižným krokem přibližovaly a my pořád nevěděli s kým a jakým způsobem je strávíme. Doufali jsme, že Raúl a jeho rodina nás přizvou na štědrovečerní večeři. Zjistili jsme ale, že většina španělů tento den neslaví po našem. Žadné speciální menu, dárky nebo tradice. Poklidným večerem v kruhu rodinném si připomenou narození Ježíška. Raúl Vánoce nakonec vůbec neslavil a strávil je dobrovolně v práci. Obepsali jsme facebook i couchsurfing. Výsledkem bylo pozvání od britského turisty do písečných dun v Maspalomas, kde měl pronajatý apartmán. Toho jsme využili na první a druhý svátek vánoční.

Úterní večer byl rozlučkový. Všichni tři naši parťáci zítra opouštějí ostrov. Připravili bramborový salát „co dům dal“ a pak jsme si zahráli zajímavou karetní hru Dixit. Je založená na představivosti a intuici každého jednotlivce a vřele ji můžeme doporučit. Později jsme se zúčastnili terapie hudbou, kdy Raúl vystřídal tibetské misky, didgeridoo a nástroj simulující déšť.

Ve středu ráno jsme už zůstali na baráčku sami. Pro mě to byl signál pořádně uklidit dům. Doslova jsem si užívala tu proměnu. A taky jsme se mohli přestěhovat do našeho nového prostorného pokoje, který je už téměř připravený k pronájmu, takže útulný a stylový. Večer se k nám přidala nová tvář – Sandra. Se sympatickou čtyřicátnicí z Grenady jsme si hned padli do oka. Na 24.12. neměla nic v plánu a navrhla společný večer. Proč ne!

Po práci jsme podnikli dva krátké výlety do okolí. Jeden do vedlejší historické vesnice Arucas s ohromným kostelem a „rumérií“ Arehucas, která v pracovních dnech dopoledne provádí exkurze s ochutnávkou kanárského rumu. Další po okolních kopcích a osadách, kde jsme si poprvé utrhli ze stromu divoké kaki a pochopili, že jeskynní domy jsou tady naprosto běžným fenoménem. Procházku jsme ukončili v Lomo Carbonero, odkud už na večer nejezdil autobus, ale naštěstí nás do Teroru svezla jedna dobrá duše.

Předvánoční počasí bylo nic moc. Vítr střídal déšť a denní teplota se držela u desítky. Domeček nám promrzl a my po přestěhování do modrého pokoje začali každý večer tajně přitápět elektrickým přímotopem. Raúl sice chtěl, ať topíme dle babské rady hliněným květináčem, do kterého se umístí několik svíček, ale to může fungovat jen v miniaturním pokojíčku.

Jsme nesmírně rádi, že si můžeme vyzkoušet život na venkovské usedlosti, jíst lokální zdravou bio stravu, práce je zábava, vymačkat si štávu z vlastnoručně natrhaného ovoce, příroda je hned za prahem, čaj popíjet na terase s výhledem na moře a to vše za téměř nulové náklady. 

Možností na dobrobolničení ve světě je mnoho. Můžete se takto plavit na moři, starat se o koně či jiná zvířata, stavět eko domy, učit jógu nebo pomáhat s reklamou či grafikou. Možností je opravdu spousta, stačí si jen vybrat :-)!