Vyberte možnost Stránka

GR 11 – 25. ETAPA (29. 7.) – Jezera, kam se podíváš

autor: | Srp 12, 2016 | GR11, Španělsko | 0 komentářů

DENNÍ VZDÁLENOST – 14 km

STOUPÁNÍ – 1250 m

KLESÁNÍ – 600 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 429 km


Ještě večer se rozhodneme,  že budeme i dnes vstávat později, ať si odpočineme. Dnes nás už čeká dlouhé stoupání do sedla Pòrt de Rius ve výšce 2355 m.n.m., přičemž vycházíme z 1600 m.n.m. Je to něco mezi 3-4 h chůze dle průvodce, tedy mezi 5-6 h naší chůze. Do sedla se stoupá údolím, ve kterém je stále slyšet hluk z dálnice, takže to trochu ubírá na kráse.

Od rána se mi jde dobře, síly se vracejí a vypadá to, že nejhorší je zažehnáno! Stoupáme plynule po hezké vysokohorské stezce. Překročíme práh před námi, za kterým se rozprostře velké jezero – Lac de Rius. Najdeme si hezké místo, působící jako poloostrov vybíhající do jezera. Lehneme si mezi kamenné plotky, vyskládané pro bivak. Relaxujeme. 

Obecně se čím dál častěji opakuje jev, kdy dopoledne je jasno a úmorné vedro a odpoledne se začnou objevovat mraky a slunce se schovává. To je příjemné při chůzi, ale jakmile se zastavíme a chceme se třeba osvěžit ve vodě nebo jen dlouho stojíme, tělo vychladne a je nám zima. V těchto výškách je rozdíl teplot na slunci a ve stínu hodně velký. 

Máme možnost jít exponovanější a pěknější variantu GR 11 okolo dvou jezer, z nichž Lac de Mar je dokonce na obálce celé knihy, ale na to se ještě necítím, neboť by nám to prodloužilo cestu o 2 h.

Vyjdeme před 3 h. K chatě, kde má tato etapa končit by to mělo být necelé 2 hodinky. Klesáme od jezera, ale tentokrát ne tak drasticky, jak jsme zvyklí, ale přesně na hranici 2000 m.n.m k chatě Refugi de Restanca. Údolí je zajímavé, ale sušší. Potkáváme staré dřevěné sloupy elektrického vedení. Některé polámané, některé celé, kazí to výhledy :-)! 

Pod jezerem jsme našli věž s žebříkem nahoru a dveřmi. Je vysoká jako 2 patrová budova. Podobné stavby potkáváme často, vždy v blízkosti nějakého zdroje vody. Určitě to souvisí právě s čerpáním vody a dalším vedením vody do údolí, ale přesný význam věží je nám záhadou. Tato stojí na skále a pod ní je za mříží schovaná umělá jeskyně směrem k jezeru. Vytéká z ní slabý potok, a hlavně z ní jde šílená zima.

Klesáme asi 100 výškových metrů pod jezero Estany de Restanca a potom stoupáme zpátky. Marki mi nadává, protože jsem špatně přečetl v mapě, že máme jen klesat. Příště ji raději nic neslibuju :-). Jsme v šoku z nových železných sloupů elektrického vedení, pod kterými stoupáme drsnou prašnou stezkou. Připadá mi, že je to 50 výškových metrů složených z 50 metrových schodů v podobě kamenů. Marki nadává ještě víc :-). Když tam dolezeme hnedka na nás vykoukne jezero s chatou. Z jezera je nakonec velká přehrada a stezka vede přímo po hrázi. 

Celé místo má jen jednu vadu. Pro spaní jsme si vyhlédli další jezírko kousek za chatou – Lac de Cap de Pòrt. Jenže z tohoto místa je jediná cesta dál, a to přes asi 150 m vysoký práh všude kolem přehrady. Místo na spaní jsme si vyhlédli jen v průvodci, kde je mapa v malém měřítku a vrstevnice nejsou patrné. Sice to má být jen 40 minut, ale Marki mrčí. Dávám ji na výběr, že můžeme zůstat na chatě. To už ochotně a rychle vyrazí vzhůru :-). 

Marki si totiž přála celou cestu spát jen na divoko v našem stanu, bez všeho komfortu i diskomfortu, patřícího k ubytování nebo kempům. Ukecal jsem ji alespoň na chaty bez správce, to jí přijde dobrodružné a zajímavé.

Při cestě se nám nabízí krásné výhledy na přehradu v odpoledním slunci. Prudký chodník vede většinu cesty kolem hučícího potoku. Těsně u hrany jezera chci Marki natočit, ale zrovna uklouzne a skácí se do potoka. Ještě, že se jí nic nestalo, to bych to video musel stopit. 

Nahoře hledáme vhodné hezké místo, někde je moc vlhko, někde křivo nebo blízko stezky. Když uvidíme krásné rovné místo přímo u břehu je už obsazené 3 malými stany. Alespoň konečně vidíme, že někdo někde taky stanuje. 

Celou dobu potkáváme lidi se stany, ale večer kempujeme vždy sami. 

O kousek dál vystrašíme srnky. Pasou se přímo na chodníku a před námi se dají na útěk. Když konečně vybereme místo, máme příležitost se porozhlédnout kolem. Zjišťujeme, že jsme zase jako v pohádce. Malé jezírko z jedné strany ohraničené nízkými skalami, z druhé se zvedají svahy vysokých hor. Všude tráva, zapadající slunce a srnky. Za malým travnatým hřbetem najdeme ještě jedno menší jezero, na jehož konci už si právě staví stan další dva trekaři, které jsme potkali dole u chaty. Prudce padá teplota a zvedá se silný vítr. No klasika, jsme zase ve výšce okolo 2200 m.n.m. 

O AUTOROVI

Kamil Perutka

Kamil Perutka

Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!