Vyberte možnost Stránka

GR 11 – 6. ETAPA – Vesnice duchů

autor: | Srp 1, 2016 | GR11, Španělsko | 0 komentářů

DENNÍ VZDÁLENOST – 18 km STOUPÁNÍ – 400 m KLESÁNÍ – 700 m KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 118 km
18 km400 m700 m118 km

Datum: 10. 7. 2016

Ráno u potoka bylo plné rosy. Takže utírání stanu a čekání až alespoň trochu vyschne byla povinnost. Naštěstí ještě nemáme zmáknuté ty ranní rituály, tak mají sluneční paprsky dost času nám ráno zpříjemnit a prohřát nás. Pravda však je, že stan musím na slunce většinou vlastnoručně odnést :-).  Vyrazíme cca v 9, do vesnice Burguete je to kousek po rovince. Ve vesnici by měl být obchod, takže se těšíme na bohatou snídani, ale zároveň máme obavy z toho že je neděle a vše bude zavřeno. Po cestě potkáme opuštěné parkoviště u lesa plné velkých i maličkých kempovacích aut. Je krásné, jak se na nás úplně cizí lidé usmívají a zdraví.

Když dorazíme do Burguete jsme opět nadšení architekturou a celkovým pojetím vesnice. Kolem hlavní průjezdné úzké ulice stojí krásné domy jednotného stylu s barevnými okenicemi. Vyjdeme přímo u menšího kamenného kostela, u kterého je malý parčík, vedle je cafeterie a zřejmě i pekárna, jelikož na ulici vidíme klábosící lidi s čerstvou bagetou v ruce. To nás naplní optimismem, že by mohl být otevřeny i obchod. Dle průvodce musíme projít celou vesnici. Výborně, tady se rádi rozhlédneme. Dojdeme téměř až na konec, kde je podle mapy obchod. Bohužel najdeme jen nějaký malý krámek, navíc zavřený. Skoro to chceme vzdát, ale ještě trochu dále mají být piknikové stoly s veřejnými záchody, tak ještě kousek zkusíme. Po chvíli zahlédneme oblíbený nápis SUPERMERCADO :-)! Bude nákup i dobroty na snídani! V parčíku nakonec vydržíme dlouho, jelikož trochu bojuji s umisťováním fotek do blogu. Navíc využijeme i veřejné záchodky :-). Někdo se nás před odjezdem ptal, jak tyhle „potřeby“ budeme řešit. Odpověď je jednoduchá. Ve dnech, kdy máme potkat civilizaci a současně je tělo ochotno počkat, s velkou pravděpodobností mají ve vesnicích veřejné záchody. Pokud jednu z těchto podmínek nelze splnit (často se stane, že první je splněna ale druhá bohužel splnit nejde),  tak se každý dovtípí, že v přírodě je veřejné WC všude. Jen dbáme na to, aby po nás nezůstávaly ležet žádné papíry a vše důkladně přikryjeme. Nejdokonalejší řešení tohoto „problému“ je lopatka, ale tak důkladní nejsme. Jen je trochu obtížný ten pohyb, který u toho člověk musí udělat, tedy dřep! Je neuvěřitelné, kolik energie člověk k provedení dřepu potřebuje, kolik další energie stojí jeho udržení a o hlasitém vydechnutí při konečném vstávání už ani nemluvím. A o těch svalech, které se při tom využívají, tak o těch všech se dozvíte, až když vás všechny současně bolí :-).

Vyrazíme z Burguete po asfaltové cestě, potkáváme pár místních. V lese narazíme na cedule „Pozor – kácení dřeva“ a po chvíli kousek před námi spadne strom. Tak konstatujeme, že příště si ty cedule budeme brát více k srdci.Všude kolem ohrady pro dobytek, není se jak ztratit, jelikož není kam odbočit. V lese narazíme na lebku krávy. Je pověšená na plotě, možná je to místo cedulky „Tady hlídám já!“. Na to že je poledne se udělá nesnesitelné vedro. Začátek trasy sice jdeme lesem, ale brzy se z lesů stanou louky a vedro udeří. Procházíme dnes sedly Nabala ve výšce 1013 m.n.m. a Usategieta ve výšce 1030 m.n.m. Tahle výška ale ve Španělsku není žádná výška a bohužel nemá vliv na pokles °C – jediný kdo z toho má radost je solární nabíječka! Na té by šly dneska možná i usmažit vajíčka, jak se ta černá plocha dokáže nažhavit.

Jen míjíme dva vrcholy ve výšce cca 1200 m Latxaga a Odieta a míříme do další vesnice Orbara.  Ta dle mapy vypadá dosti malá. S obchodem ani nepočítáme, ale když ji vidíme na vlastní oči, žasneme. Scházíme z prudkého kopce a z lesa plynule přejdeme na betonovou cestičku. První dům, který míjíme je pravděpodobně vodárna ve svahu a hned uvažujeme, že si na ni usteleme. Blíží se totiž večer a musíme si hledat místo na spaní. Ve vesnici se zvláštně mísí staré polorozpadlé kamenné domy s novými stavbami, skoro by se dalo říct s vilami. Uprostřed je docela velký kostel, u kterého by měl být zdroj vody, ten ale nenacházíme. Zatím jsme prošli kolem cca 20 domů, půl vesnice je za námi. O žádném turistickém ruchu tady nelze mluvit. Jen před kostelem je zavřený Bar. Pokračujeme dolů, celá vesnice je totiž ve svahu a uprostřed ji protíná silnice vedoucí dále do vesnice Orbaitzeta, potom už je cesta slepá. Dole pod silnicí jsou domy spíše novější a vypadá, že se tady normálně žije, ale v celé vesnici potkáváme jen jednoho člověka.

Voda ve vesnici nenalezena. Dole teče řeka, máme přecházet most, nabereme ji tam! Most opravdu přecházíme, ale řeka je ze všech stran zarostlá 3 metry hustého porostu. Jdeme kousek dále ke kameni, kde vyčerpaně sundáme batohy a uvažujeme kde budeme spát. Dnešní cíl etapy měl být dle průvodce ještě o pár kilometrů dále v osadě Hiriberri, ale tam je to ještě kus stoupání a ve svahu rovné místo najdeme jen těžko. Rozhodujeme se zůstat na čerstvě posekané louce hned pod vesnicí. Z oken domů na náš sice vidí, před chvílí jelo kolem auto, ale jsme už moc vyčerpaní hledat dál. Spíše máme strach z posekané trávy, která je ostrá a mohla by poškodit podlahu stanu. Takže nejdříve na karimatce postupně sleháváme a udusáváme. Vaříme večeři a stan stavíme až se začne stmívat.

O AUTOROVI

Kamil Perutka

Kamil Perutka

Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!