5.2. – 8.2. 2017

Lokality: Timanfaya, Caldera Blanca, Mancha Blanca, Teguise, Castillo de Santa Bárbara, San Bartolomé, Famara Bungalows, Caleta de Famara, Playa Del Risco, Guinate, Ye, Ermita de las Nieves, Peñas del Chache, Mirador del Rio, Las Rositas, Monte Corona, Órzola, Caletón Blanco, White Cove Beach, Caleta del Mojon Blanco, Jameos del Agua, Cueva de los Verdes, Jameo Puerta Falsa, Jameo de la Gente, Haria, Costa Teguise

Míříme do národního parku Timanfaya. Narazíme na moderní návštěvnické centrum s vyjížďkami na velbloudech. Z principu jsme proti těmto druhům zábavy, takže se neúčastníme. Před pár lety bylo možné odtud vyjít na krátkou procházku parkem, nyní už je ale okruh veřejnosti uzavřen a určen jen pro karavanu.

Když dorazíme k vjezdu do parku, je jasné, že počasí dnes rozhodlo za nás. Sopky jsou zahaleny v mracích, moc bychom toho neviděli. Volíme raději pěší výlet na ohromný kráter Caldera Blanca, který se už nachazí mimo park. Na silnici probíhá cyklistický závod a je proto dále uzavřena, zaparkujeme u brány do NP a volíme dobrodružnější výstup přes lávová pole.

Krajina je místy extrémně mrtvá a černá. Střídá jí úrodnější půda a je vidět, že se zde kdysi farmařilo. Polorozpadlé kamenné ohrady, občas nějaká zeleň, dokonce jedna palma :-). Stezka chvílemi mizí a jdeme prostě jen tak směrem k sopce. Pod ní narazíme na stádo ovcí a také potkáváme první lidi, z druhé strany z vesnice Mancha Blanca, kde vede oficiální značená stezka. Kráter je hluboký a široký s možností sejít až na dno. My se spokojíme s nejvyšším bodem u betonové mohyly. Přepadne nás tady ten typ větru, do kterého si můžete lehnout a nespadnete. Vracíme se stejnou cestou, ale narazíme na olivíny. A ty nás na dobrou hodinku zdrží! Jsou všude okolo ve velkých lávových kamenech, které se dají snadno rozbít. Z jednoho ze všech stran kouká zelený drahokam a neodejdu, dokud se do něj nedostanu! Připadám si jako ve zlaté horečce :-). Ruce už mám celé dodrápané, ale podařilo se. Vezeme si suvenýr! Ale nikomu ani muk! Samozřejmě se to nesmí.

Odpoledne je počasí pořád podobné, takže park necháme na zítra. Narazíme na další pěkné návštěvnické centrum, které by mohlo konkurovat leckterému interaktivnímu muzeu.

Zamíříme do nedaleké vesnice Teguise, nad kterou je hrad Castillo de Santa Bárbara. Hrad je v neděli sice zavřený, ale vesnička nám to vynahradí. Je jednou z nejhezčích na Lanzarote. Kostel s přilehlými uličkami a náměstíčky a uvolněná podvečerní atmosféra. Postupně se plnící kavárny a hudební kluby. Jako bonus kousek pod vesnicí na příjezdové cestě směrem ze San Bartolomé najdeme dům s unikátní výzdobou zahrady. Najdete tady vše od uměleckých soch, plyšových hraček, nábytku, suvenýrů, elektroniky až po odpadky. Působí to sice zanedbaně, ale pro svou bizardnost přesto stojí zato jej vidět. Čím větší je šero, tím veseleji se v ulicích zpívá a tancuje. Ve dvou barech je živá hudba a ulice před nimi jsou plné španělského temperamentu.

Další den nakonec strávíme v této oblasti a zamíříme k velkolepým útesům Famara. Tip na tento dechberoucí trek jsme kupodivu našli v článku na Idnes.cz. Je tam doporučován jako jeden z nejkrásnějších. Bude to tak? Začátek je úplně nahoře satelitního komplexu Famara Bungalows. K poslednímu, asi kilometr vzdálenému domu, vede široká prašná cesta, ale dál vidět není. U domu najdeme varovnou ceduli před všemožným nebezpečím – stezka je uzavřena pro veřejnost. Pokračujeme.

Odtud začíná ta pravá Famarská podívaná! Jdeme středem ohromných útesů a více než 200 metrů pod námi se vlny rozbíjejí o skály. Chodníček je chvíli široký metr, chvíli jen pár desítek centimetrů. Na zřejmý důvod uzavření stezky narazíme po chvíli, sesuv půdy ji úplně smetl. I tak ale pokračujeme. Na začátku jsou asi dvě nebo tři podobná nepříjemná místa, pak už je relativně bezpečno. Tedy až na kozy prohánějící se ve svahu nad námi a shazující kamení – dávejte si pozor na hlavu! Výhledy jsou opravdu dechberoucí. Poprvé máme tu čest vidět ostrov La Graciosa, kde za pár dní poplujeme. Dojdeme do poloviny a musíme zpět k autu. Lze pokračovat až k pláži Del Risco, která je zcela odříznuta od civilizace nebo vyjít stezkou nahoru směrem do Guinate nebo ještě o kousek dál k vesnici Ye.

Cestou zpět sejdeme dolů k pláži Famara, kde si dáme zasloužený „voraz“. Všude kolem se prohánějí surfaři. Silnice je zafoukaná pískem a mnohdy úplně mizí. Na večer vyrazíme do vesničky Caleta de Famara nasát atmosféru tohoto surfařského ráje. Na každém rohu samý surfshop a všichni chodí boso. Hostel je na každém rohu.

Ráno to vypadá na jasný den bez oblačnosti a park Timanfaya je jasná volba. Vstupné 9 € na osobu platíme hned u vjezdu. Doporučujeme přijet hned na 9, kdy se nemusíte starat o fronty. Překvapením bylo, že nás hned jeden ze zaměstnanců vtlačil do přistaveného autobusu. OK, areál si prohlédneme později. Sedáme si dle doporučení na TripAdvisor na pravou stranu, kde jsou lepší výhledy.

Projíždka parkem trvá přibližně hodinku a na mnoha místech se zastavuje. Když přijmete to, že jste zavřeni uvnitř autobusu a jinak se do parku legálně nepodíváte (kromě pobřežní stezky popsané v minulém příspěvku), tak je zážitek parádní! Nekonečné lávové pole a výhledy do kráterů. Super je průjezd obrovitánskou lávovou jeskyní. Skály jsou ostré jako skalpel.

Po návratu mrkneme na falešné gejzíry a na rychlé vzplanutí klestí ve výdechu sopky, které mají demonstrovat neuvěřitelnou energii ukrytou pár metrů pod zemí. U restaurace je potom další zajímavost v podobě grilovaných kuřat přímo na sopečném grilu. Našli jsme tip na sopečné klobásky a já se na ně náležitě těšil, ale bohužel v jídelníčku nebyly. Poblíž výdechu s klestím je přístupný prázdný grilovací rošt s obrovskou teplotou: Škoda, že nemám vlastní flákotu :-)! Při obhlídce suvenýrů a okolí nám neuniklo, že vstup do vyhlídkového autobusu nikdo nekontroluje a neodolali jsme pokušení si tu projížďku vychutnat podruhé.

Díky našim kempingovým židlím poobědváme uprostřed lávových polí a pokračujeme směrem Teguise a dál na Ermita de las Nieves. Je to kláštěr vedle nejvyšší hory ostrova Peñas del Chache (670 m. n. m.) s rozhledy na Famarské pobřeží. Poblíž vesničky Guinate (až u hrany útesu) najdete další parádní vyhlídku. A teď tu máme jeden tip: V městečku s jedinečným názvem Ye jsou dvě cesty vedoucí na komerční vyhlídkovou terasu Mirador del Rio. Jedna značená míří na sever a druhá výrazně lepší vede naopak! Úzká silnice se line místy až na samotné hraně skalisek. Proto šipky vedou druhou cestou, neboť by nikdo na placený mirador už nešel! Na začátku je další vyhlídka Las Rositas, odkud vede stezka dolů na opuštěnou pláž Del Risco. Na parkovišti bylo samé sklo, takže pozor na věci!

Při západu slunce si vyjdeme na sopku Monte Corona. Stezka vede dle mapy.cz z vesničky Ye, nicméně vyznačený okruh si někdo vymyslel. Proplétáme se proto skrze pole až se připojíme na jedinou značenou stezku. Potkáme se tam se sympatickou českou dvojicí a zapovídáme se. Oni v kraťasech a sandálech, my v péřovkách a kalhotách.

Předposlední noc strávíme poblíž Órzoly na opuštěná pláži Caletón Blanco. Bohužel je ráno opět silný vítr a na koupání to není, ale kochat se vydržíme dlouho. Při cestě zpět k hlavnímu městu mezi hodně divokým a skalnatým pobřežím narážíme na mnoho malých plážiček. Na jedné z nich je vyvržený vrak člunu. Za zmínku určitě stojí White Cove Beach a Caleta del Mojon Blanco s nádherně bílým pískem. Ten ale zasahuje spíše do vnitrozemí a vstup do vody je kamenitý.

Další z lanzarotských turistických atrakcí Jameos del Agua a Cueva de los Verdes vynecháme. Nicméně máme další utajený tip: Projeďte kolem komerčních Cueva de los Verdes a asi kilometr za parkovištěm zaparkujte v širším místě na cestě. V aplikaci mapy.cz najdete řadu ikonek jeskyní v jedné řadě z čehož je patrné, že se jedná o stejný lávový proud. Jedna z nich se jmenuje Jameo Puerta Falsa a je to moc zajímavá podívaná. Velká díra v zemi je ve skutečnosti propadlý strop jeskyně. Po stezce lze sejít dolů a nahlédnout do obou konců. Oblast je populární mezi horolezci. Navštívíme ještě jednu podobnou – Jameo de la Gente. Zaparkovat lze u cesty nebo kousek popojet po prašné cestě.

Jedno z posledních míst, které navštívíme je městečko Haria. Pár uliček, náměstí zastíněné vzrostlými stromy a poklidná atmosféra. Hlavním cílem se pro nás stal obchůdek přímo na náměstí. Jmenuje se  Mayeh Artesanos a je plný ručně vyráběných kožených výrobků. Originálních, všemožně barevných a z každého sálá poctivá ruční práce. Navíc bych se nebál říct za neuvěřitelně nízké ceny!

Po cestě k letišti, kde ráno vracíme auto, se ještě zastavíme na pláž v Costa Teguise. Všude samý resort, ale tady je to samozřejmostí. V Lidlu a Dinu nakoupíme plnou tašku dobrot na náš „pustý“ ostrov Graciosa a navštívíme asijskou restauraci v Puerto del Carmen typu „sněz co můžeš“ za 9 €. Naše bříška se tetelí blahem ze španělsko-asijské žranice. Člověk akorát musí připočítat povinný nápoj, který se pod 3 € nevejde.

Auto bez větších komplikací ráno vrátíme a autobusem se vydáme směr Órzola, kde nás čeká trajekt na Graciosu! A že se tam už pořádně těšíme!