Vyberte možnost Stránka

GR 11 – 18. ETAPA (22.7.) – Monte Perdido nebude

autor: | Srp 12, 2016 | GR11, Španělsko | 0 komentářů

DENNÍ VZDÁLENOST – 9 km

STOUPÁNÍ – 950 m

KLESÁNÍ – 650 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 315 km


Ráno mě probudil okolo 5 h déšť. Takže jsme spali dál. Okolo 6 h začal silný vítr lomcovat se stanem,tak ho projistotu přidržujeme. Vystrčil jsem hlavu ven a počasí vypadalo hodně mizerně. Se spaním jsme tedy pokračovali. Okolo 8 h jsem musel na záchod, tak si smutně prohlížím oblohu. Z boku se žene šílené černo, ve kterém se blýská. Monte Perdido vůbec není vidět, všechny vrcholy halí mraky. Rozhodujeme se, že zkusíme rychle zabalit a schovat se v chatě. Stany oficiálně přes den nesmí být rozložené. 

Zaneseme batohy k chatě pod střechu, ale než se stihneme vrátit a sbalit stan, začne zase liják. Tak čekáme a zase přestane. Vyrazíme balit stan v té vichřici. Jdu vrátit registrační číslo, které nám včera na recepci přidělili a zjišťuji předpověď. Dle radaru to vypadá jasně –  bouřlivá mračna se ženou přes celé Pyreneje směrem ke Středozemnímu moři a dnes to bude nad námi. 

Čekáme před chatou a sledujeme jak se střídá silný déšť a slabé poprchávání. Občas se najde odvážlivec nebo skupinka co i tak vyrazí, ale většinou jen dolů do kaňonu. Výstup na Monte Perdido už je pasé. Čekat do dalšího dne na hezké počasí si netroufáme, neboť jsme již téměř 3 dny ve skluzu oproti průvodci. Shodli jsme se, že raději trasu dojdeme do cíle a případné jednodenní výstupy oželíme. Marki má po cestě spoustu vrcholů, jejichž výstup se vejde do 2 h. Vyčkáváme, zda vůbec můžeme vyrazit na dnešní etapu. Klesání hned za sedlem může být za mokra dost nebezpečné. 

Pořád si říkám, zda není jediné správně rozhodnutí zůstat na chatě. Ale znáte Marki, neuspěju.

Když po 11 h déšť ustane, vyrazíme s tím, že pokud to bude moc špatné, vrátíme se. Mělo by to být hodinku do sedla Collata Arrablo (2343 m.n.m.) a další hodinku sestup do údolí, kde by šlo přinejhorším kempovat. Dle průvodce je tam i pastevecká chatka pro případ nouze.

Poprchává. Některé kameny kloužou, ale dá se to. Okolní vrcholy jsou jen částečně v mlze, viditelnost není špatná. Na chvíli vykoukne i Monte Perdido. Začínáme klesat. Potkáme dvojici z Rakouska a dáme se do řeči. Prý je sestup dost kluzký, ale s opatrností jednoduchý a krátký. Spíše nás varují, že sestup z dalšího sedla na trase (Collata Añisclo, 2435 m.n.m)  je 1000 výškových metrů téměř kolmo dolů a pokud nebude sucho, tak by tam nešli. Dali nám tip, že dnes spali jen cca 15 minut pod tímto sedlem a jsou tam prý krásná místa. 

Po chvíli přicházíme k ostré kamenité hraně. Pod námi jsou rozeklaná skaliska vzhledu varhan. Stezku z vrchu nevidíme, ale strmé je to jen kousek. Už vůbec neprší a kameny velmi rychle schnou, dokonce se ukáže i modrá obloha, tak obědváme. 

Prudce klesáme roklinou až do 1300 m.n.m. Hodně se střídá charakter trasy, chvíli jdeme po plochých kamenech, po suťi, kolem potoka nebo hopsáme po podmáčené hlíně. 

Dojdeme k malé špinavé kamenné chatce, opravdu jen pro nouzové přespání a odtud odbočujeme do vedlejšího údolí, kde začínáme stoupat. Dokonce se udělá vedro, tak se v řece umyjeme. Přižene se k nám skupinka skautů,  už jsme na to zvyklí, potkáváme je každý den. Mezi prvnámi a posledními je rozestup někdy i hodina. Tentokrět musí čekat déle, mají raněného, který pomalu kulhá s vedoucím v dáli.

Procházíme okolo řady vodopadů. Když dorazíme do cca 2000 m.n.m. raději filtrujeme vodu, mohla by to být dnes poslední, takže nám batohy ztěžknou o 5 kg. Později se přiřítí černý mrak a začne lehce kapat, tak nám to trochu ubere na náladě. Když dorazíme k slibovaným místům pro stan, zvedá se vítr a z horní hrany sedla se začnou velkou rychlostí hnát mraky. Tohle nás přesvědčí zůstat. Sestup by nebyl bezpečný.

Rychle stavíme stan, dokud je sucho. Nedaří se nám najít vhodné místo v závětří, fouká ze všech stran. Vítr je nepříjemně silný. Vaříme večeři. 

Už se začíná potvrzovat to, co jsme se dočetli o těchto dlouhých pochodech. Máme pořád větší a větší hlad a už nám zdaleka nestačí sníst to, co na začátku. 

Chystáme se do stanu. Ze skalnaté hrany sedla se zase začnou rojit skauti. Tentokrát je nám jich líto, jsou strašně navlečení a unavení, na druhé straně sedla musel být i dle mraků šílený vítr. Mají i pláštěnky. Dnes spíme v národním parku, ve výšce cca 2350 m.n.m., takže zima se dá očekávat.  

O AUTOROVI

Kamil Perutka

Kamil Perutka

Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!