Datum: 22. 9. 2018

Denní vzdálenost: 17 km

Lokality: Passo del Giovarello, Passo delle Forbici, Monte Prado, Monte Vecchio, Lago Bargetana, Monte Castellino, Le Porraie, Monte Soraggio, Monte Sillano, Passo di Pradarena

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval zkondenzovanou vodou. Holky ale spaly dobře. Ty pár kapek nerozhází 😀

Vyrazíme trochu rychleji než předchozí dny, sehráváme se a každý ví, co má dělat. Po prvních pár minutách nás čeká sedlo Passo del Giovarello a příjemným lesíkem pokračujeme do Passo delle Forbici, kde je velká kamenná kaple, bohužel vyrabovaná. Tady jsme původně chtěli spát, ale už tady parkují 4 auta, klid by tady asi nebyl.

Odtud začne výstup na nejvyšší horu naší části Apenin: Monte Prado 2054 m. n. m. Po chvilce se zase dostaneme nad úroveň lesa. Čeká nás cca 500 výškových metrů. To sice není tolik, ale cestou musíme překonat dlouhý hřeben s několika dílčími vrcholy. Cesta je tak sice dlouhá, ale nečekaně plynulá. A opět lemována nekonečnými lány borůvčí. Narazíme i na jednoho sběrače. Poslední vrchol před Monte Prado je Monte Vecchio, který pouze obcházíme.

Výstup na vrchol Monte Prado je snadný, je totiž travnatý a oblý, žádná skála. Nahoře opět ani živáčka. Je sobota a zdejší hory jsou prakticky liduprázdné. Mysleli jsme, že o víkendu se to změní. Sice to nechápeme, ale o to více si to užíváme. Z vrcholu jsou nádherné výhledy, v tomhle nejvyšší vrcholy nikdy nezklamou. Tedy pokud to dovolí počasí! Přímo pod námi je pleso Lago Bargetana, kolem kterého vidíme jediné turisty v okolí.

Při celém sestupu vidíme nádherný dlouhý hřeben před námi a díky tomu tušíme, kudy budeme v následujících hodinách putovat. V tom ale nakonec vidíme problém. Vzhledem k času odhadneme, že na noc se dostaneme do hodně skalnaté části, kde nebude možné přespat. Snad se to nějak vyvrbí, říkáme si. Pokračujeme přes Monte Castellino.

Když pokračujeme za kamennou kapličkou po stezce, která traverzuje opravdu strmé svahy, vyrazí nám dech cyklisté. Po té úzké turistické stezce se prohání s takovou jistotou, že nestačíme žasnout.

Když se dostaneme na vrchol Le Porraie, musíme se rozhodnout.

Stezka vede dále po hřebeni přes vrcholy Monte Soraggio a Monte Sillano, ale už od pohledu je jasné, že v tomto úseku strávíme několik hodin bez jediné rovinky na bivak. Mraky se honí, to by byla hloupost. Volíme proto alternativu v podobě značeného traverzu údolím. Tam se ale jen tak nedostaneme, narazíme totiž na nečekaný bonus. Lány borůvčí. Tak obsypané, že se cpeme snad hodinu a spořádáme každý minimálně litr borůvek. Nespěcháme, spát budeme v údolí, a tak k tomu není důvod. Když sejdeme k lesu, po chvíli narazíme na pramen, kde doplníme vodu. Jako na zavolanou.

Doufali jsme, že se nám jako předchozí dny podaří přečkat noc mimo lesy, pořád z nich tady nemáme nejlepší pocit. Tady to ale poprvé nebude možné. Všude je jen borůvčí nebo kameny. Stan tak stavíme v lese a jídlo tentokrát odneseme daleko od nás. Je to pravidlo, které je v tady dobré dodržovat.

Víme, že zítra budeme po hodince cesty procházet přes sedlo Passo di Pradarena s hotelem, že by nás tam čekaly nějaké dobroty na snídani? 🙂