Vyberte možnost Stránka

GR11 – 44. ETAPA (17. 8.) – Lenošení u bazénu

autor: | Srp 18, 2016 | GR11, Španělsko | 0 komentářů

DENNÍ VZDÁLENOST – 19 km

STOUPÁNÍ – 800 m

KLESÁNÍ – 1000 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 688 km


Zase je opar. Stan zasahuje pod strom, takže i když už dlouho neprší, pořád nám kape na střechu. Vyrazíme rychle, je mokro, tak snídani odložíme. Kousek vystoupáme do sedla. Konečně suchá louka! Kolem už projíždějí cyklisté. Cesta dál pokračuje přes množství ohrad. Vtipkujeme, že do časů potřebných na cestu by měli připočítávat alespoň hodinu na otevírání a zavírání bran, branek, provazů a nevím čeho ještě. Křižujeme asfalt, kde opět natrefíme na levanduli, tak Marki natrhá pár květů, které se snažíme používat proti komárům a dalšímu hmyzu. Účinky jsou sporné :-). Ale voní krásně! 

Dnes máme po cestě historické městečko Beget. Po chvíli chůze nás čeká téměř zázrak. Procházíme kolem jedné z mnoha farem, kde někdo pracuje na zahradě, nic zvláštního, kromě dvou psů, kteří na nás vyběhnout a štěkají. Když jdeme těsně kolem domu, všimneme si okýnka s občerstvením. Takhle po ránu bude kafe super! Jen není vidět žádné posezení. Marki proto zkusí pantomimou předvést paní v okýnku sezení na židli, neboť neumí ani slovo anglicky. Vypadá to, že hned pochopila a vede nás za dům. Hned vidíme stoly se židlemi, super. Paní nás ale vede kolem stolu dál. Nechápeme. Pak pochopíme! Marketiné gesto pochopila jako že potřebujeme na záchod! Takže nám ukázala řadu dveří se záchody a dokonce dvoje sprchy. To nás docela zarazilo, asi se jedná o nějaké ubytování, ale nikde není jediná cedule. 

Objednali jsme si kafe s mlékem. Po chvíli nám na stole přistála konvice s 1 litrem kávy a další velká nádoba s čerstvým kravským mlékem. Tady se nešetří :-). 

Ale to nejlepší teprve přijde, paní nás zavolá, ať jdeme s ní za dům a tam nám ukáže parádní bazén! Tak tohle se nedá odmítnout. Přeneseme kafe a hop do vody! Po 44 dnech konečně plaveme! Sice jsme se myli v leckterém potoce nebo jezeře, ale nikdy jsme nedokázali v té ledovce plavat. Patřičně si to užijeme a spěch do Begetu je pryč. Další zázrak přijde hned po chvíli – sprcha s teplou vodou! Paní je strašně hodná, pořád nám něco povídá a když nechápeme, nevzdá to dokud to nepochopíme. Kůže se nám vždy ve vodě začne hned loupat, nánosy potu a opalovacího krému budeme smývat ještě dlouho po dokončení treku. Marki se snaží mít vlasy pořád ponořené v chlorované vodě a doufá, že se taky trochu odmastí :-).

Při odchodu dorazí dvě španělky – po dlouhé době někdo, kdo jde GR11. Dáme se do řeči, probereme zkušenosti z jejich a z naší části cesty. Čeká nás velký nedostatek vody, hodně pramenů je vyschlých. A hlavně si vyměníme tipy na dnešní spaní. Doporučují nám místo Talaixà, kde je super chatka. V průvodci ji nemáme, takže dáme na ně. Je to ale šíleně daleko, tak kdo ví, zda tam dojdeme, když jsme se flákali v bazénu. Ve 3 navíc zase mají přijít bouřky.

Vyrazíme do Begetu. Jsme perfektně odpočatí. Hned na začátku vesnice nás překvapí množství aut a turistický ruch. My se potřebujeme v klidu najíst a hlavně usušit stan. Zabereme lavičku u zábradlí, ale mraky se přiblížily rychleji, než se zdálo. Začne kapat, tak zkusíme najít kryté místo přímo v centru vesnice vedle kostela.

Když konečně přestane, nafitrujeme vodu a jdeme vesnicí dál. Narazíme na obchůdek, tak si dopřejeme nanuka, ale mezitím se bohužel zase rozprší. Takhle to asi bude až do večera, takže už nečekáme a vyrazíme. Dle místního značení je to do Talaixy 5 hodin. Tak špatné to doufám nebude. Před tím nás čeká sedlo Coll dels Mulls v 700 m.n.m., potom klesneme níže, než jsme teď, do 380 m.n.m. a zase vystoupáme do 750 m.n.m., kde najdeme chatu. Vzdálenostně asi 11 km. 

Vyrazíme po rovných betonových chodnících a urazíme po nich kus cesty kaňonem řeky, než začneme stoupat. Tam to stojí zato. Za celou cestu jsme nebyli tak mokří. Vypadá to téměř jako deštný prales na Novém Zélandě, obrovská vlhkost, vedro, zeleň a liány. Všechny stromy porostlé břečťanem. Nádherný les a parádní cesta, ale už ani nemůžu nechat foťák viset na krku, jelikož od mokrého trika je na displeji voda a hledáček úplně zamlžený.

Dolů se krajina úplně změní, jdeme běžným lesem po široké prašné cestě vedoucí k bývalým farmám, kolem jejichž trosek procházíme. Dole v údolí musíme nabrat vodu v řece, nahoře už žádná nebude. Narážíme na další místní faunu – kousek před námi proběhnou dvě divoká prasata. Na první pohled je jasné, že jsme na jejich území, všude kolem je rozrytá zem. A vzhledem k tomu, že už je okolo 7 h večer a nás čeká ještě hodina a půl výstupu, po zbytek cesty si hlasitě prozpěvuju „TADYDADYDAAA“. Občas je slyšet v lese hluk, takže to asi funguje.

Když dorazíme k řece, je vyschlá a pouze na pár místech je stojatá voda, ale hodně zelená, plná života, nic moc k pití. Zkusíme pokračovat dál a narážíme na jednom místě na tekoucí úsek, nicméně je to ta stejná voda, jen řeka více klesá. Nabereme pro jistotu 2 litry pro případ, že jinou nepotkáme.

Počasí už dále nepřeje, jedna bouřka se nám vyhla, další už ne. Les je hodně hustý a je nečekaná tma. Za deště je střecha nad hlavou silná motivace. Stoupáme střídavě prudce v úzkém hliněném korytě, plném velkých balvanů a střídavě po široké kamenité stezce. V půl 9 dorazíme na místo, ale vidíme jen oplocený dům. Kouří se mu z komína. Tohle je proboha něčí dům a ne refugio pro turisty! V tom vyběhnout dva psi a štěkají na nás. Z domu vyjde chlapík a mávnutím se zdravíme. Pokud prý hledáme refugio, tak ať jdeme dál. Zavede nás ke dveřím v přízemí, kde najdeme dvě místnosti. V zadní části je jedna poschoďová postel pro dva, vepředu velká prázdná místnost s lavicemi. Větší luxus jsme si nemohli přát!

Chlapíci tu jsou nakonec dva, oba příjemní, jeden umí trochu anglicky, takže si chvíli povídáme. Dokonce mají pivko na prodej. Ještě se tam ukáže mladý pár a hned zaleze někam nahoru. Netušíme, co je to za lidi a jak to tady funguje, ale zřejmě jeden z chlapíků dům zdědil a jeho předchůdce provozoval část domu jako útulnu pro turisty, takže zachovává jeho myšlenku. Našli jsme fotku tohoto starého pana, stejně jako plaketku nad dveřmi z roku 2014, kdy se chata hodně opravila. Pršet samozřejmě přestalo hned poté, co jsme dorazili a je příjemný večer. 

Když rozhodujeme kde a jak budeme spát, nacházíme na matracích hodně prachu, jelikož strop nad nimi je staré ztrouchnivělé dřevo, které se drolí. 

Po zdech a podlaze běhají velké i malé mnohonožky s tykadly, ale poslední kapkou je pro nás štír, který vykoukne kousek od postelí z odložené karimatky.

 Je docela velký a netušíme, zda už nemůže nějak ublížit. Uvnitř místnosti stavíme vnitřní stan a spíme na zemi v našem stanu :-). Když v noci začne ještě pršet, na nás už ne! 

O AUTOROVI

Kamil Perutka

Kamil Perutka

Jsem v naší dvojce ten praktický a racionální článek. Chápejte to tak, že jsem ten co má nejdříve ze všeho strach, leccos vidí zbytečně skepticky a kupředu se posouvá docela pomalu. Myslím si ale, že právě díky tomu tvoříme takovou super dvojku. Na našich cestách fotím a natáčím, ať máme dostatek materiálu jak pro naše vzpomínky, tak pro tento blog. V pracovním životě se živím jako grafik, tvořím weby a snažím se také prodávat fotografie.

PODOBNÉ PŘÍSPĚVKY

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Rychlé změny počasí na Monte la nuda

Noci v lese mají své velké výhody. Nefouká tam, není tam rosa, a pokud Vás nenavštíví zvěř, tak tam je celkově větší klid. To byl náš případ. Už při snídani se těšíme do sedla Passo di Pradarena.

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Nejvyšši hora treku: Monte Prado

Vypadá to, že předpověď nelhala. Probouzíme se do mlhavého rána. Je tedy trochu těžší usušit stan, ale lehce profukuje, to taky pomáhá. Noc pro mne nebyla nic moc, jelikož celou noc dost foukalo a každý prudší poryv mě osprchoval.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍBĚHY PRAVIDELNĚ DO VAŠÍ SCHRÁNKY?

Nechte nám tedy e-mail a my Vám pošleme upozornění, když na blogu vyjde nový článek. Ničím navíc Vás obtěžovat nebudeme. Čestné pionýrské!