Probudilo nás přijíždějící lesnické auto, vyskočili jsme ze spacáku a chtěli otevřít, ale když nás v zeleném oděný Ital zmerčil, mávl jen rukou a odjel. Než jsme definitivně vstali, stihl přijet ještě jednou…
Noc na chatě u Lago Nero byla úžasná. Měkoučké čistě povlečené matrace a teplo. A naprostý klid. Největší překvapení ale nastane při úsvitu, kdy skrze okno posvítí první paprsky slunce…
Ráno nás čekalo aprílové počasí – po úchvatném východu slunce opět přímo ze spacáku se přiřítily mraky a potom taky mlha jako mlíko. Ranní rituály jsme tedy zkrátili, jak jen to šlo a vyrazili na cestu. A co jsme si vlastně zabalili na snídaně?
Ráno se probouzíme do krásného dne. Nevědomky jsme postavili stan dveřmi směrem na východ, takže stačí otevřít předsíňku a ještě poleháváme s výhledem na vycházející….
Ráno jsme začali pěkně po Italsku – pomalu a pohodově. Snídaně a čajda na zahrádce u Glorie, pomazlení se želvičkou a tradá 3 km historickým centrem směr vlakové nádraží Santa Maria Novella.
Loni jsme s mou spřízněnou duší a báječnou parťačkou Jankou strávily 6 dní v Bílých Karpatech – jen my dvě, naše česká divočina, dlouhá povídání, stejně jako mlčení, tajuplné mlhy, louky plné květů, no prostě pohádka a tak se nám to líbilo, že jsme si letos prodloužily společné toulky přírodou na dva týdny.
Před naším odjezdem hodně lidí zajímalo, jak budeme při dlouhých přechodech přírodou fungovat s našimi smartphony a fotoaparátem. Bylo podle nich zbytečné si vůbec nějaké telefony brát, když budou pořád vybité. Nebudeme přece nabíjet.
