Datum: 28.8. – 11. 9. 2017

Lokality: Bastia, Cap Corse, Barcaggio, Tamarone, Patrimonio, Nonza, Bonifacio, Saint – Florent, Calvi, Ajaccio, Porto, Pigna, San´t Antonino, Corte, Agriates, Sallecia, Loto, Ostriconi, Galeria, Fango, Scandola, Girolata, Calanques de Piana, Chateau Fort, Capo Rosso, d´Arone, Petit Sperone, Roccapina, Rondinara, Palombaggia, Santa Giulia, Balistra

Když jsme přistávali na Korsice, první, co nám problesklo hlavou bylo, že je překvapivě suchá. Není se čemu divit, červenec a srpen je tady opravdu horký a zahubí veškerou vegetaci. Korsické klima umožňuje koupání od června do září a stejné měsíce jsou nejvhodnější i pro výlety do hor. Není tady tak teplo, jako na sousední Sardinii.

Zdejší atmosféra nepůsobí na první pohled příliš přátelsky. Měli jsme pocit, že tady nejsme vítáni, protože nejsme typičtí turisté, představující chodící peněženky. Lidé působili nepřístupně a neochotně, ale po několika týdnech jsme pochopili, že jsou prostě sví. Jejich důvěru si je třeba získat. Každý národ má nějakou náturu!

Měli jsme rozhodně lepší pozici než Francouzi, které Korsičané opravdu nemají v lásce. Z místních má snad každý zbraň, díry po kulkách proto najdete ve dveřích, svodidlech, stromech nebo dopravních značkách. Překvapivě není problém domluvit se alespoň na turistických místech anglicky, v horách je to horší a obzvláště na horských chatách praskajících ve švech je to až k neuvěření. Mezi turisty jednoznačně Francouzi vedou a u nich už je angličtina samozřejmostí. Před několika lety jsme ve Francii nabyli dojmu, že anglický jazyk bojkotují – i když ho ovládají, ze zásady ho nepoužívají.

Na letišti v Bastii nás vyzvedl náš první couchsurfer v životě – Christophe. Rozeslala jsem bezpočet žádostí tady i v Barceloně a věnovala vyplnění profilu řádnou péči, stejně jako jednotlivým zprávám.

Nabyla jsem dojmu, že pokud s couchsurfingem začínáme a nemáme dostatek hodnocení, lidé nám nevěří a většinou ani neodpoví. S odstupem času už vím, že někteří couchsurfeři jsou již skeptičtí, neboť se množí počet návštěvníku, kteří chtějí pouze ušetřit za ubytování a místní kultura ani jejich hostitel je nezajímá.

Nervozita z naší strany byla ohromná a po pár minutách nám došla témata. To nemluvím o komunikační bariéře, která nás limitovala. Christophe se také anglicky teprve učí, takže naše domluva rukama nohama byla obousměrná. Strávili jsme spolu 5 dnů. Vzal nás na výlet, na koncert, občas někam svezl a my mu na oplátku uvařili a upekli české dobroty a k našim společně stráveným večerům obstarali víno. Nemohli jsme se ale zbavit pocitu, že jsme něco dlužní. Vzájemná komunikace se také nezlepšovala a proto jsme nabyli dojmu, že couchsurfing pro nás jako introverty nebude to pravé. Christophův dům byl pořád plný lidí, které ubytovával přes AIRBNB, takže o zajímavé osobnosti nebyla nouze. S odstupem času a díky budoucím pozitivním zkušenostech už jsme si ke couchsurfingu našli cestu a pochopili, že pocit „dluhu“ není na místě, neboť lidé zvou své hosty ze svobodné vůle, rádi a obohatíme se vzájemně.

Od Christopha jsme se doslechli, že se tady lidé doslova perou o stopaře. No, neřekla bych. Sice jsme se vždy nakonec dostali tam, kde jsme potřebovali, ale někdy to trvalo opravdu dlouho, než jsme uspěli. Utkvěl mi v hlavě veselý bezzubý chlapík, který nás svezl pár kilometrů do jeho rodné vesnice, kde jsme se chtěli podívat, ale v autě měl jen jedno místo. Však se zmáčknete!

Půjčení auta nás na Korsice vyšlo draho, ostatně jako úplně všechno. Je to tu taková dražší Francie. V obchodě mají lokální potraviny trojnásobnou cenu, než ty dovážené. 12 dnů jsme poznávali místní přírodu a byli jsme docela zklamaní, protože málo objevená a opuštěná místa a pláže jsou téměř vyhynulý druh. Zdejší hory působí monumentálně, neboť se zdvihají až do výšky 2700 m.n.m., což na přibližně 180 km dlouhé a 80 km široké Korsice působí jako Himaláje. Je zvykem, že pláže jsou osázeny lehátky a slunečníky, případně je na dosah kemp, resort nebo celé letovisko. Východní pobřeží je několik km lemované pískem, proto zde najdete dozajista soukromí, ale řekla bych, že se kvůli nim nevyplatí Korsiku navštěvovat. Jižní pobřeží je oproti tomu tvořené malými, ale zato působivými plážičkami, připomínající Karibik, díky bělostnému písku, ale daní je „hlava na hlavě“ a prázdninové objekty bez jakékoliv místní kultury.

Zpočátku jsme byli obezřetní s výběrem místa na spaní, ale ukázalo se, že místní policie žádné razie podél pobřeží na autospáče nepodniká. Zato karavany si tu ani neškrtnou. Je velice těžké najít místo, kde by nebyla zákazová značka. Na některých parkovištích je noční stání zpoplatněno obcí. Jednou jsme se museli v noci přemístit, protože parkoviště bylo soukromé a pán ho potřeboval uzavřít řetězem. Parkovat se dalo často pár metrů od moře, takže jsme si náležitě vychutnali večeře a snídaně přímo na pláži. Nejednou jsme viděli po setmění lidi bivakovat. Pokud to ale máte v úmyslu, doporučuju se sbalit za úsvitu, protože místním to opravdu vadí. Není vhodné se ani chlubit tím, že v horách plánujete spát na divoko, neboť jsme se ani jednou nesetkali s pozitivním ohlasem. Korsiku sužují požáry, které jsou přičítány nedbalosti turistů.

Program roadtripu jsme nechali volný. V infocentru jsme si vyzvedli praktickou mapku ostrova s obrázky zajímavých míst a pláží a s pomocí Tripadvisoru pružně reagovali a nechali se vést pocitově. Tady se nám líbí, tady zůstaneme déle! Tady mě to netáhne, ikdyž je to oblíbený turistický cíl!

Líbil se nám nejsevernější výběžek ostrova – Cap Corse. Korsika je vyhledávána motorkáři, protože má moc vydařené panoramatické silnice. Objevili jsme několik pěkných tradičních vesnic a přístavů. Úplně na severu v Barcaggiu jsme si prošli část pobřežního treku, vedoucího až na příjemnou pláž Tamarone. Na pobřeží se tu obvykle povalují krávy a obtěžují svačící turisty. Cap Corse je proslavený díky vytříbenému vínu, které můžete zdarma ochutnat v rodinných vinařstvích okolo Patrimonia. Nejpůsobivější je pláž v Nonze, černočerná díky azbestu z přilehlé již několik let nefunkční továrny, jejíž torzo se tyčí přímo u silnice. Ze strážní věže nad pláží je opravdu úchvatný rozhled.

Jelikož jsme také milovníci historických vesnic a městeček, tady jsou naše tipy. Ohromné vápencové útesy lemující několik kilometrů jižního pobřeží nabádají k procházce, kterou můžete zakončit v Bonifaciu, tyčícím se na jejich hraně. Po schodech můžete sejít až k miniaturní plážičce, odkud si prohlédnete jeskyně, oblouky a všelijaké otvory, které ve vápenci vyhloubila eroze. Křivolaké uličky a večerní barevné nasvícení hradeb si nás získalo! Bastia na severu nás nenadchla, díky své neosobní atmosféře – nevyzařuje z ní pohoda, ale historická je, to jo! Na severu je také malý přístav Saint – Florent, plný kavárniček a restaurací, pouličních umělců a dobré nálady. Na severozápadě je opevněné Calvi, kde procházka uvnitř hradeb a v živém přístavišti není od věci. Výjimečné jsou rozhledy přes moře na nejvyšší korsické velikány.

A tajný tip! Chtěli jsme ušetřit za parkoviště, tak jsme zajeli mezi vilky vlevo od hradeb, našli jsme ukrytá skaliska, ze kterých je krásný pohled na hradby a hlavně soukromé koupání. Zato hlavní město Ajaccio bych z itineráře klidně vyškrtla. Vesnice Porto je moc hezky vklíněná do údolí a má pěknou pláž, ale je přeplněná turisty. V horách zůstalo ještě několik tradičních vesnic, kde jakoby se zastavil čas, jako je Pigna nebo San´t Antonino. Vede ale Corte, do kterého jsme zavítali v polovině přechodu GR 20. Je vystavěné na kopečku a zlatým hřebem je vyhlídka, ze které je celá vesnice i korsické hory jako na dlani.

Na severu vedle Saint – Florent vede parádní vícedenní pobřežní trek pouští Agriates, procházející přes možná nejkrásnější pláže ostrova Sallecia a Loto. Bohužel jsou plné turistů, kteří využívají vodní taxi nebo terénní jeepy – silnice k nim nevede a bez čtyřkolky to dolů opravdu nezkoušejte. My jsme se na ně pokusili dostopovat a po hodině se zadařilo. Zpátky nám zastavil moc milý francouzský pár a vzal nás do plážového baru na kafe. Po cestě ještě pomohli německému páru s miminkem, kteří doufali, že se s karavanem dostanou až dolů do kempu a uvízli. Otočit se nedalo, tak jsme přestřihli řetěz u soukromé branky, aby do ní mohli zacouvat. Ukázala se nátura Korsičanů, kteří přestože byli doma, ignorovali vytrvalé zvonění a volání. Mohli si ušetřit škodu a branku odemknout. Tyto sympatické Francouze jsme potkali ještě dvakrát a doteď je nám líto, že jsme si nevyměnili kontakt. Na konci treku je divoká pláž Ostriconi, kde už turisté téměř nezavítají a je jako jediná dostupná autem.

Od Calvi směrem na jih vede často jako zářez ve skále vyhlídková silnice, podél níž se nachází opravdové klenoty Korsiky. Před vesnicí Galeria se nachází delta řeky Fango, kde jsme si zapůjčili kanoe a poprvé mohli sledovat želvy ve volné přírodě. Rezervace Scandola láká svými rudými skalisky. Nejlépe si ji vychutnáte z moře na vypůjčeném člunu nebo pěšky pobřežním trekem do osady Girolata, kde místo aut najdete jen lodě.

Za Portem začínají opět rudé Calanques de Piana, kdy silnice obkružuje zlatavé balvany, připomínající zvířata a nad hlavami se zdvihají mohutné skalní stěny. Turisté zastavují na všech možných i nemožných místech, ve snaze ulovit ten nejlepší záběr, obzvláště při západu slunce. Pokud máte hodinku čas a zahlédnete parkoviště, stojí zato procházka na vyhlídku Chateau Fort. Pořád málo? Za Pianou odbočte vpravo a po chvíli na vás vykoukne strážní věž. Výlet na nejzápadnější mys Korsiky – Capo Rosso – zabere od parkoviště asi 2 hodiny jedním směrem a rozhodně stojí zato. Cesta končí na docela prázdné a zároveň krásné pláži d´Arone, kde najdete kemp i ubytování, ale my to zapíchli na místním obrovském parkovišti.

Jak už jsem zmínila, ty nejkrásnější pláže jsou na jihu. Petit Sperone je zajímavá krajinou s rozmanitými šedými balvany a skvěle se hodí pro spaní v autě, karavanu nebo stanu. K Roccapině se dostanete jen terénním autem nebo pěšky, my jsme to naše půjčené málem odrovnali. Komerční Rondinara, Palombaggia a Santa Giulia jsou jako z exotického katalogu, ale plné turistů, rezortů a služeb všeho druhu. Své kouzlo si zachovala jen Balistra, která opět přímo vybízí k wild campingu. Škoda jen plážového baru vedle brakické laguny.