DENNÍ VZDÁLENOST – 18 km

STOUPÁNÍ – 1000 m

KLESÁNÍ – 800 m

KUMULATIVNÍ VZDÁLENOST – 632 km


Vstáváme pozdě a užíváme si pohodu. Do vesnice Planoles by to měla být cca hodinka, tak ani nesnídáme. Některé úseky cesty nám bohužel připomínají začátek trasy u Atlantiku. Občas to vypadá, že tudy několik týdnů nikdo nešel a cestu si musíme prorazit hustým ostnatým houštím. Nejde jít rychlým tempem. Etapa vede pouze přes kemp nad městem a pro doplnění zásob musíme extra scházet. 

S „hamlet“ vesnicemi, na které jsme zvyklí to tady nemá nic společného, samé nové a moderní domy. Nenajdeme žádný velký obchod, tak se musíme spokojit s malým pultovým prodejem. Marki se domlouvá rukama nohama. Ve vesnici totiž mluví všichni francouzsky. Je už okolo poledne, tak rovnou obědváme.


Hned nad vesnicí začne cesta prudce stoupat. Nejprve procházíme malým kempem a pokračujeme lesem prašnou pěšinou. Okolo 2 h je neuvěřitelné vedro, tak pořád zastavujeme a snažíme se chytit dech. Směřujeme do sedla Collet de les Barraques ve výšce 1890 m.n.m. Vede tam i asfaltka, tak křižujeme její serpentiny. Těsně před sedlem je chata Refugi Corral Blanc. U ní je velká pikniková louka s mnoha grily a posezením. Opravdu by mě zajímalo, zda je o tyto grily takový zájem – je jich tady asi 15. Na louce odpočívá několik lidí, co tu dojeli autem. Je tady naštěstí i voda, tak si odpočineme a dofiltrujeme.

Do sedla už je to jen 15 minut po asfaltu. Je tady zákaz vjezdu, tak auta stojí kousek za chatou. Výhledy do dalšího údolí jsou moc hezké, nečekali jsme už vysokohorský ráz krajiny. Sestupujeme střídavě lesem a loukou. 

Po necelé hodince dorazíme na místo, kde značka prudce odbočuje a dále hodně klesá do městečka Queralbs. Tady zjišťujeme zajímavou novinku, kterou v průvodci nemáme. Vede odtud nová varianta GR 11-8, která traverzuje rovnou ke klášteru Núria. Vyhneme se tak zdlouhavému a náročnému klesání. Původně jsme měli  sestoupit zpět do výšky okolo 1000 m.n.m a potom hned vystoupat do 2000. V průvodci máme ke každé etapě výškový profil v podobě grafu a u této je absence hřebenu do očí bijící. 

Dnešek je typický příklad, kdy v průběhu dne několikrát cítíme marnost, že to vlastně nedává žádný smysl, jít pořád nahoru a dolů.

Kdybychom šli dle původní varianty, cesta do Núrie by nám zabrala cca 5 h. Když půjdeme traverzem, dle ukazatele je to 2,5 h. Volba je jasná – riskneme variantu GR 11-8. 

U rozcestí je široký potok, tak konečně můžeme něco vyprat. Mezitím dorazí skupinka 4 starších žen z cesty, kde se chystáme. Jedna z nich umí trochu anglicky, tak zjišťujeme, že cesta je to dobrá a hezká, ale dlouhá! Prý 3,5 – 4 h, dle toho jak rychle jdeme! Cože? Na šipce je čas 2,5 a realita 4? Dokonce nám doporučí místo na kemp v půli cesty. Dozvídáme, že se jmenuje Núria,  stejně jako to místo kde míříme.

Na travers sice trochu moc stoupáme, ale už jsme si na jejich traverzy zvykli. Cesta je parádní, celá je totiž na holém travnatém svahu, takže vidíme do údolí. K tomu odpolední slunce, dlouhé stíny a oranžové zabarvení. Paráda! 

Míjíme hodně krav a už teď se obáváme, kde budeme hledat místo pro stan. S převýšením jsme si možná zase tak moc nepomohli, okolo 800 výškových metrů tady absolvujeme taky. 

Po 2 h dorazíme na místo Fontalba, které nám doporučovala paní Núria. Už delší dobu vidíme prašnou cestu plnou serpentin. Je dost rušná a hodně aut odjíždí. Když překročíme práh zeleného pahorku, rozprostřou se kolem nás rozlehlé louky a výhledy jsou na všechny strany. Na okraji je parkoviště, lze tady snadno dojet do výšky přes 2000 m.n.m. Nicméně všude jsou krávy a v dáli i koně. Zůstaneme tady, jsme už unavení a na následující cestě žádná rovinka nebude.

Hledáme místo. Bohužel ale žádné vhodné nenacházíme. Buď je tam moc větrno, strašně moc kravinců, krav nebo vůbec žádná rovina. Krávy mají rády rovinky, takže kdykoliv je náznak rovné plochy, je buď úplně rozrytá nebo místo vedle místa posraná. Chceme se vyhnout okolí parkoviště, kde budou krávy pravděpodobně na noc. Mezitím vidíme jak si tam někdo postavil stan, který už začaly okupovat. Volíme místo na hraně louky, takže pokud v noci začne vítr, jsme na ráně. 

Místo je to nečekaně rušné. Zjevně je to pro obytňáky dobrý tip. Obecně nám Španělsko připadá na cestování malou obytnou dodávkou jako super země. Potkáváme je dost často a nikde žádný náznak pokut nebo kontrol. Před setměním přibývají mraky, které zahalí všechny vrcholy. 

Marki koupila po dlouhé době dvě hotovky – rýže s parmazánem. Tak se na rýži těšila, běžne ji nemáme, protože se dlouho vaří. Po uvaření ale zjistila, že jí aroma parmazánu nedělá dobře, tak jsem měl dvojitou porci a Marki zkažený večer. Obětoval jsem jí tedy celý balíček chipsů :-).